Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Matka Shinya

14. září 2016 v 12:42 | Undertaker
To se mi tak jednou zdálo o tom, jak si Hiiragi Shinya chrání svého manžela Gurena před svobodnou matkou Feridem. Nedává to smysl, ale to mi vůbec nevadí!
Pokud znáte a máte rádi anime/mangu Owari no Seraph, je tahle příjemná oddechová komedie jako stvořená právě pro vás.

Tato fanfikce vznikla na žádost Iri... a já se ji teď rozhodla sdílet i dál :)
Když zanecháte komentář, bude to milé :D

______________________________________________________________________________________________________________

Bylo teplo, ale konec léta se blížil. Již brzy se mládež vrátí do školních lavic. Avšak stále si mohla užívat jisté prázdninové svobody. A proto teď seděli tady, v parku na zídce a sledovali, jak obloha mění barvu. Museli využít svolení, že můžou být déle venku. Černovlasý chlapec měl hlavu opřenou o rameno svého společníka, jejich ruce spojené. Věděl, že brzy bude muset domů, ale vůbec se mu nechtělo. Nejraději by zastavil čas a užíval si tuhle chvíli navěky. Však na tom přání nebylo nic špatného, ne?



"Yuu-chan?"
"Hm?"
"Co děláš zítra?"
Černovlásek si povzdechl a zavřel oči.
"Nákupy. Prý, abych náhodou nezapomněl něco do školy."
"Aha… Tak nic. Myslel jsem, že bychom mohli jít spolu."
"Ani nevíš, jak bych rád… ale znáš naše. Táta se ještě pořád nedostal přes to, že…" nebyl schopný ani dokončit větu, jelikož zaslechl hlas, který zrovna teď chtěl slyšet ze všeho nejmíň.

"ICHINOSE YUICHIRO!"
"Teď neee," zavrčel chlapec a protočil oči. Narovnal se a vtiskl blondýnkovi vedle sebe polibek na tvář.
"Napíšeme si. Pozdrav doma."
"Jo, ty taky." Pouze mu zamával a sledoval, jak mu mizí z dohledu. Když i poslední kousek jeho přítele ztratil za křovím, svěsil hlavu a s povzdechem začal špičkou boty šprtat do země. Yuu-chanův táta ho neměl rád, protože "byl z té rodiny." No co, nemohl si vybrat, komu se narodí. A že ho vychovávala svobodná matka? Co na tom? Dobře, jeho máma je podivín, ale i tak se rád vracel domů. Znovu si povzdechl, než se zvedl ze zídky a s rukama v kapsách se vydal domů.
"Zase jsi byl s tím Báthoryovic spratkem?"
"A není to jedno, tati?"
"Říkal jsem ti snad tisíckrát, že nechci, aby ses s ním stýkal!"
"Ale to mě vůbec nezajímá! Já mám Miku rád!"
Vysoký muž ze sebe dostal unavený povzdech a promnul si kořen nosu.
"Yuichiro… Říkám ti naposledy, že si nepřeju, aby ses…"
"Gureneeeeee~ !!"
Tentokrát muž trochu útrpně zamručel.
"Ano, miláčku?"
Ve dveřích jejich domu stál vysoký muž s permanentním škádlivým úsměvem na tváři, v růžové zástěře a králíčkových pantoflích.

"Už jsem měl strach, že se mi domů vůbec nevrátíš. Zase tě bratr Kureto držel v práci déle, než bylo potřeba?"
"Dalo by se to tak říct. Znáš svého bratra." Muž v zástěře si teatrálně povzdechl a zakroutil hlavou.
"Asi bych mu měl jasněji připomenout, že na rozdíl od někoho, jsi ženatý a máš i nějaké závazky doma." Zkřížil ruce na prsou, výraz jeho tváře potemněl a Yuu přesně věděl, že jestli ho nezarazí hned, bude pozdě.
"Ahoj, mami," pronesl prostě. Využil situace, kdy se Guren soustředil na svou drahou polovičku, aby proklouzl dveřmi dovnitř a unikl tak dalšímu kázání o tom, že by se neměl kamarádit s někým, jako byl Mika Báthory.
"Och, vítej, Yuu-chan. Večeře bude za pět minut, umyj se a přijď dolů!"
"Jasně, mami!" S úsměvem vyběhl po schodech a zavřel se u sebe v pokoji. Věděl, že před mámou Shinyou táta o Mikovi mluvit nebude, protože… nechtěl riskovat další investici do oprav jejich domu. Vytáhl mobil, mikinu odhodil na židli a plácl sebou na postel. S rozněžnělým výrazem se díval na svoji tapetu. Tak trochu ještě pořád nemohl uvěřit, že on a Mika jsou… oficiální. Skoro. Mikova rodina nemá nic proti, ale Guren je na Miku strašně vysazený. Vůbec nechápal, proč mu tak strašně vadí. Zakroutil hlavou, odhodil telefon na postel a vyšel na chodbu. Byl čas k večeři a opravdu by neměl přijít pozdě. Věnoval poslední pohled tmavému mobilu, než za sebou zavřel dveře.

Mohlo být něco horšího, než nakupování školních potřeb? Mohlo. Jít nakupovat školní potřeby za doprovodu obou rodičů. S otráveným výrazem a rukama v kapsách se držel pět kroků za nimi, zatímco Shinya nadšeně vyprávěl Gurenovi, který by se teď nejraději viděl zavřený u sebe, se sklenkou něčeho ostřejšího, něco o květovaných potazích a koťátkách. Yuu si zatím něco nespokojeně brblal pod nosem. Nebyl už přece malé dítě, aby ho museli doprovázet na nákupy věcí, jako byly sešity a tužky. Stejně to bylo každým rokem stejné, neměl na tom co zkazit a hlavně by mohl být s Mikou. Bylo sice fajn, že za něj rodiče platili, ale připadal si jako malé děcko.
Zarazil se a jenom se začal rozhlížet kolem sebe. Zdálo se mu to, nebo opravdu zaslechl Miku a jeho mámu? Jak chvíli nedával pozor na dva dospělé před sebou, ocitl se nosem v Gurenových zádech. Nechápal, proč jeho otec najednou zastavil, ale než stačil cokoli říct, naklonil se, aby vůbec viděl, co jeho otce tak zarazilo. Výraz jeho tváře se projasnil.
"Mika!" vydechl šťastně a chtěl se ke svému příteli rozběhnout… ale zastavil ho silný stisk na rameni.
"Jdeme domů."
"A-Ale…"
"Řekl jsem, že jdeme domů!"
"Tatiiiii!"
Guren ho musel vyloženě táhnout, protože jemu se od Miky nechtělo. Sice už ty hlavní věci nakoupené měli, ale i tak měl za to, že bude chtít máma Shinya ještě chvíli brouzdat po obchodech a shánět další kýčovité věci do Gurenovy pracovny. Jenomže muž byl dostatečně silný, aby svého syna i partnera odtáhl z obchodního centra pryč. Nechtěl se setkat s Báthoryovými. A už vůbec nechtěl, aby se s nimi stýkal jeho syn. Ten se musel pro tuto chvíli podvolit přání svého rodiče.

Bylo to asi o dva týdny později. Mika byl nemocný a nemohl chodit do školy, tak poprosil Yuichira, aby mu pořídil poznámky, které by si mohl opsat. Problém nastal v tom, že Yuu se za ním nemohl stavit, protože ho začal ze školy vyzvedávat Guren, aby omezil jejich styk. Na Mikovy telefonáty, jestli se staví, odpovídal záporně. Blížil se víkend, po kterém se Mika měl vrátit zase do školy, a byla to pro něj poslední příležitost, aby si mohl všechno klidně opsat. Jenže ani tak se Yuuovi nepodařilo proklouznout. Jako by Guren přesně věděl, kdy se jeho syn snaží o nějakou neplechu…
Tohle jednání však mělo důsledky, se kterými Guren bohužel nepočítal… nebo přinejmenším nepočítal s tím, že by to Báthoryho, s tím jeho slepičím mozečkem, mohlo vůbec napadnout.

Ozval se zvonek. Yuu-chan seděl v kuchyni a snažil se sesmolit dohromady jeden ze svých úkolů, Shinya stál u sporáku a s tichým pobrukováním nějaké písničky se pokoušel o jeden z receptů, který vyhrabal v nějaké staré kuchařce, co našel v krabici s knihami, které se Guren marně pokoušel schovat. Občas ho totiž Shinyovy kulinářské experimenty děsily. Možná to byl jeden z důvodů, proč se teď kuchyni vyhýbal obloukem.
"Gureneeeeeeee~ !!" pronesl zpěvně. Ani se neotáčel, protože to, co bylo na pánvi, bylo důležitější, než nějaký zvonek.
"Můžeš otevřít?"
Z vedlejší místnosti se ozvalo brblání a hlasité kroky, jelikož Guren se skutečně nechtěl zvedat ze svého křesla. Proto to dával svým dupáním jasně najevo. Shinya se pouze uculoval, vrtochy jeho manžela ho nemohly rozhodit.
Otevřely se dveře… a chvíli bylo ticho.
Hrobové ticho.
Pak dveře práskly, až Yuu-chan nadskočil a vylekaně se otočil ke dveřím do kuchyně.
Následovalo další ticho, po chvíli přerušené klepáním na dveře.
"Gurene! Vím, že jsi doma, tak se nesnaž tvářit, že ses vypařil!"
"Nikdo není doma!"
"Gureneeeeeeeee, nebuď tak zlý! Vždyť jsme přece tak dobří přátelé! Eh… Gurene? Gu-Gurene?"
Yuu se zvedl od stolu a vykoukl na chodbu, kde spatřil svého otce - zády natisknutého na dveře, v obličeji bílý jako křída. Dokonale by teď splynul s jejich černobílou kuchyňskou linkou…
"Tati… to je Mikova máma?"
"Nikdo to není!"
"Yuu-chan?" ozvalo se z druhé strany dveří, v hlase jistá naděje. Chlapec tedy vyšel na chodbu, zkřížil ruce na prsou a jenom se na svého otce zadíval výrazem typu: "To jako vážně?!"
"CO?!" vypadlo z Gurena.
"Tati… Jak dlouho ještě hodláš blokovat ty dveře?"
Guren se na něj chvíli díval, jako by snad nikdy dřív svého syna neviděl, než ze sebe dostal: "Klidně navěky!"
"Yuu-chan? Yuu-chan! Yuu-chaaaaaaaaaaaaaaan!" Ozývalo se zpoza dveří. Chlapec si jenom povzdechl a dál svého otce propaloval pohledem.
"Tati. Vážně bys mohl od těch dveří uhnout. Víš, že bude klepat tak dlouho, dokud se neproklepe skrz."
"Tak mu ty ruce urazím!"
"Tati!"
"CO?!" vyjekl Guren, až mu přeskočil hlas. Chlapec si povzdechl, otočil se a raději zamířil po schodech do svého pokoje. Vzal tašku, ve které byly nachystané všechny sešity, které Mika potřeboval dopsat a znovu sešel dolů. Svému otci, který stále bránil dveře vlastním tělem, věnoval pouze otrávený pohled, než stočil své kroky do obýváku, kde otevřel okno a proskočil jím ven. Musel využít toho, že Guren srostl s dveřmi a máma Shinya se věnoval pánvi.
Při pohledu zvenčí byla ta scéna také docela komická. Ferid Báthory stál bokem opřený o dveře, hlavu nakloněnou na stranu a vytrvale klepal. Paradoxně vypadal, že ho to strašně baví.
Zevnitř se ozvalo: "YUICHIRO! Okamžitě pojď zpátky dovnitř!"
"To bys musel prvně otevřít dveře, přes máminy růžový keře zpátky nepolezu."
V tu chvíli se Feridova hlava natočila směrem k Yuu-chanovi. Rty se mu roztáhly do širokého úsměvu.
"Yuu-chan! Už jsem myslel, že se budu muset vrátit s nepořízenou, protože je někdo tvrdohlavý jako beran."
"KDO JE U TEBE BERAN?!"
Ferid pouze pokrčil rameny a ukázal ke dveřím, což donutilo Yuua, aby se tomu zasmál.

"Gurene, zlato? Můžeš mi laskavě vysvětlit, co je to tady za kravál?" ozval se zevnitř nový hlas a jenom se ozvalo hlasité DUM, jak se Guren snažil protlačit dveřmi na druhou stranu. Shinyův klidný tón totiž nevěstil nic dobrého.
Ferid raději ustoupil o pár kroků dál ode dveří. Nechtěl s nimi riskovat čelní srážku. Yuu chvíli přemýšlel, kdo by z toho v takové situaci vyšel s horším zraněním - jestli Ferid, nebo ty dveře.
"A kde je Yuu? Řekl jsem snad jasně, že si nepřeju, aby před večeří chodil ven, zvlášť když nemá dodělané úkoly."
Guren mlčel, proto zareagoval Ferid: "Shinya-chan! Yuu-chan je tady se mnou."
Ve zlomku vteřiny se ozvalo žuchnutí, jak Guren odletěl od dveří, které se následně rozrazily dokořán.
"Ferid Báthory…"
"Ahoj, Shinya-chan," pronesl s bezstarostným úsměvem.
"Smím znát důvod, proč jsi tady? Docela by mě totiž zajímalo, co je tak důležitého, žes musel dojít až sem."
"Och, nemusíš mít strach, nebyla to vůbec žádná námaha. Crowley mě přivezl až sem," pokrčil Ferid rameny. "Víš, jsem zodpovědná matka, a jelikož Yuu-chan slíbil Mikovi půjčit zápisy ze školy, stojí to za tu chvíli času. Ne? Navíc si přece nemůžu nechat ujít příležitost, kdy vidět kus chlapa, jako je Guren."
Muž v růžové zástěře se pouze usmíval, ale Yuu-chan už přesně věděl, že je všechno špatně.
"Guren? Vážně? Jo, můj manžel je kus chlapa, to máš pravdu. Ale je to můj chlap. Takže…"
"Oyaaaa…" vydechl Ferid, když se díval do hlavně Shinyovy pušky. "Však nemusí být tak zle, Shinya-chan."
"Hm… Možná. Ocenil bych, kdybych už nikdy nemusel vidět tvůj obličej u svých dveří, v blízkosti svého manžela nebo mého syna."
"Eeeeeh… Nerad ti kazím iluze, drahoušku, ale ta poslední část půjde docela těžko, když spolu naši synové chodí."
Ticho. Yuu-chan raději ucouvl.
"Běž, Byakkomaru. Bang."
"SHINYO!"
"To nic, drahoušku. Jenom možná budeme potřebovat novou branku."
"SHINYO! Kuchyně!"
"Hm? Och?"
Oči světlovlasého muže v zástěře se rozšířily.
"Zatraceně! Večeře!" S tím se otočil na patě a vběhl zpátky do domu. Yuu se praštil dlaní do čela.

"Už je to tady zase…"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 17. září 2016 v 20:15 | Reagovat

To bude moc zajímavá povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama