Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Leden 2015

rok 2015

2. ledna 2015 v 21:19 | Undertaker

Paper walls

2. ledna 2015 v 21:13 | Undertaker
Neustále se před něčím schováváš. Tma. Stíny. Starší děti. Zlí psi. Prskající kočka. Motorkář, co ti kdysi přišel tak děsivý. A pak? Stárneš a co děláš? Utíkáš před problémy, utíkáš před láskou. Stavíš kolem sebe papírové zdi. Maluješ si na ně svůj krásný svět, jenže pak přijde někdo, kdo tě pomalu zpoza tvých bezpečných zdí snů dostane. A co pak? Chvíli ti drží na očích růžové brýle, ukazuje ti tvůj vysněný svět. Jenže pak se růžová mlha rozplyne a co zbude? Krutá realita. Šedá a smutná. Děsivá. Přesně taková, před jakou celý svůj život utíkáš. A ten, kdo tě do ní uvrhl? Je stejně černý, stejně děsivý. Ale ani tak ho nedokážeš nenávidět, tu emoci v sobě nemáš. Jsi jen naivní snílek, co chce něco víc, ale v realitě toho nikdy nedosáhne. Znovu si kolem sebe stavíš papírové zdi. Jenže jejich barvy už nejsou stejné. Už i ty máš v křišťálovém srdci stín. A věř mi, už tam zůstane. Myslíš si, že se navždy schováš ve svém maličkém světě, ve své vytoužené realitě snů. Jenže omyl. Znovu se objeví někdo, kdo tvé zdi strhne a přidá další kus temnoty do tvého srdce. Je jen na tobě, jak se tomu postavíš. Začneš stavět pevnější zdi? Budeš bořit sny těm, co stále žijí ve své papírové skořápce naivity? Nebo dospěješ a pokusíš vést ty, co jsou stejní, jako tvé někdejší já? Co uděláš? Podlehnout temnotě je snadné, jenže stále máš kus svého čistého srdce. Vždy tam někde uvnitř tebe je. Jen musíš věřit tomu, že to stále má smysl. Ne stavět zdi, ale budovat cestu. Svou vlastní, po které kráčíš dál k budoucnosti. Snadné? Ani náhodou. Bude to těžké, život před tebe bude stavět překážky, bude ti posílat lidi, kteří tě budou stahovat hlouběji, zpátky k temné stránce světa. Ale zároveň budeš mít ty, co tě povedou, co ti budou světlem na tvé cestě. Ty, co čekají, až prosvětlíš cestu jim. Musíš se zapřít, musíš bojovat! Přece se nevzdáš. Za každý úsměv, za každou chvilku štěstí to všechno stojí. Nechceš snad pak, když se za svým životem otočíš, říct: "Stálo to za to? Byla to sranda?" Chceš, aby se ti každý vysmál, aby ti i Smrt řekla, že tvůj život byl k ničemu? Ne? Ne. Chceš mít přece na co vzpomínat. Když budeš žít neustále ve strachu ze světa, z porážky a pádu, z modřin a odřených kolen, tak se toho nedočkáš! Obrň se, postupuj dál. Zocelí tě tvůj vlastní život. Tvé vlastní porážky tě učiní silnějším. Zvládneš to. Neschovávej se za zdí. Je to jen klec, co tě drží zpátky. Ty máš ve svém srdci klíč. Tak si odemkni bránu ke svobodě. A běž! Roztáhni křídla a leť! Jen leť.