Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Leden 2013


Fail?! 18+

26. ledna 2013 v 15:45 | Undertaker
Muhahahaha! Abyste neřekli, že jsem na Vás zapomněla a nic nedělám... Měla jsem naprosto nutkavou potřebu něco napsat... a vznikl z toho "FAIL?!". A pokud by Vás zajímalo, u čeho jsem to psala, tak jsem měla puštěný: Skrillex- Bangarang (album).


Vždycky jsem si připadal jako normální kluk. Spíš bych měl asi říct nadrženej kluk. Přišel jsem do baru, sbalil jsem slečnu, vošukal ji a ráno ji vykopnul. Slušně. Někdy i hned po sexu. Záleželo na náladě. A dneska jsem fakt chtěl někoho sbalit. Sbalit? Melu sračky. Potřebuju někoho ošukat. Ale zatím jen znuděně sedím na baru a v prstech si pohrávám se skleničkou. Nenápadně se rozhlížím kolem, ale zatím mi tu k světu přišla jenom jedna holčina, ale ta se už před půl hodinou odklidila. Zarazil mě pohyb vedle mě. U baru se objevilo velmi sexy stvoření. V duchu jsem se usmál. Yes! Pěkná štíhlounká. Dlouhé černé vlasy jí spadaly na ramena. Černý volný nátělník v délce pod zadek, tmavé legíny, kotníkové boty na klínu, na rukou rukavice, sahající až skoro k loktům. K sežrání. Přisunul jsem se blíž k ní.


Udělat ten krok zpět

4. ledna 2013 v 0:30 | Undertaker

Znáte ten pocit, kdy si nejste ničím jistí, ale přitom víte, že jste udělali něco, co byste správně neměli? Přesně tak jsem si teď připadal. Seděl jsem doma a zíral na okno svého tumblr. S povzdechem jsem okno prohlížeče zavřel. Nedokázal jsem se dál dívat na ty fotky a montáže. Trápilo mě to. Věděl jsem, že to není správné. Přesto jsem chtěl… tolik jsem chtěl vidět jeho úsměv. Ještě jednou. Otočil jsem se do tmavého pokoje a zadíval se na černé siluety svých kufrů. Musel jsem před tím utéct. Ztratit se těm pocitům. I když jsem věděl, že to nebude mít žádný účinek, že na něj nezapomenu. Na jeho vtípky, nakažlivý smích. Na jeho padající kalhoty, boty na vysokých podrážkách, zálibu v alkoholu, jeho šílené barevné kreace…

Část VII. První kroky k poznání

1. ledna 2013 v 12:59 | Undertaker |  Survival Challenge

Byl to nezvyk, mít doma ještě někoho, ale zvykl jsem si na to velmi rychle. První den jsem odmítl spát v posteli, přenechal jsem ji jemu. Chtěl jsem mu dopřát aspoň trochu soukromí. Ráno jsem byl tak rozlámaný, že to snad ani nebylo možné. Naštěstí jsem zůstával až do posledního kola Survivalu doma. Šéf se nade mnou slitoval. Byl mým fanouškem, pokud se to tak dalo říct. Zvedl jsem se z gauče a jen se otřásl zimou. Otevřel jsem dveře od ložnice. Potichu jsem přes ni přecupital ke skříni, abych si z ní vytáhl svetr. Odtáhl jsem prosklené dveře šatníku, vyhrabal požadovaný kousek oděvu, znovu skříň zavřel a opustil místnost. Kristián ještě spal. Navlékl jsem na sebe svetr a zachumlal se do něj. Hned mi bylo líp. V kuchyni jsem si udělal kafe a sedl si s ním do obýváku. Pustil jsem potichu televizi. Chvíli jsem přepínal programy, abych našel něco, na co se dá aspoň trochu dívat. Když jsem narazil na dokument o přírodovědném muzeu v Londýně, nechal jsem to tam a spokojeně se rozvalil na gauči. Popíjel jsem kávu. Svou pozornost jsem sice věnoval televiznímu pořadu, přesto mému citlivému sluchu neuniklo šramocení ve vedlejším pokoji. Usmál jsem se. Za chvíli se dveře otevřely.