Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Kéž bychom na sebe měli více času

25. února 2012 v 2:42 | Undertaker
Víte... slibovala jsem sice něco jiného... ale tohle... byl spontánní nápad, chvilkový záblesk. A já ho chtěla uskutečnit.
Plakala jsem, když jsem to psala. Nevím proč. Ani vlastně nevím, proč vytvářím takové příběhy, ale prostě... někde to ve mne je. A potřebuje to ven.

Tuhle povídku bych ráda věnovala jedné osobě. Konkrétně je to osoba, která mi ukázala, jak nádherný pár spolu mohou tvořit Jack Strify a Adam Lambert. Tahle povídka je pro tebe, Extasy. I když to asi nebude tvůj šálek kávy, ať už co se týče pairingu, nebo děje samotného.
Tak... hodně štěstí a lásky. Snad mi nebudete vyčítat, co jsem udělala...

Doteď tichým pokojem se rozeznělo hlasité vyzvánění mobilního telefonu. Nikdo ho ale nezvedal. Ale proč?
Jednalo se o světlý pokoj. Velice světlý. Velká postel se stříbrným kovovým rámem, nádherně zdobeným. Na ní smetanové povlečení, zmuchlané. V noci se v posteli spalo. Dokonce to byla velmi žhavá noc.
Mobil utichl. Ale pro změnu se rozezvonil druhý. Ten měl na rozdíl od toho předchozího zapnutou hlasovou schránku. Po zaznění signálu se začal nahrávat vzkaz.
"Tommy… to jsem já, Adam. Vím, že tam jsi, tak zvedni to… Tommy…" Byl to velmi ustrašený hlas. Povzdechl si. "Jsi tam se Strifym, já vím… nechci vás rušit jen… moc mě mrzí, co se stalo. Víš, že vás miluju víc, než cokoli. Ozvěte se mi, prosím. Někdo z vás."
Vzkaz byl ukončen.




Bohužel si vzkaz už nikdo nepřehraje.
Pod obrovským oknem seděli dva lidé. Muži. Drželi se za ruce, natisknutí jeden na druhého. Menší blonďáček měl hlavu opřenou o rameno vyššího muže. Oba se spokojeně usmívali. Možná to vypadalo idylicky, když kolem nich byly rozmístěny svíčky v červených skleněných mističkách, aby vosk nepošpinil světlounký měkoučký koberec. Po celé místnosti byly rozházené plátky rudých růží, pár z květů bylo i na stolku i v posteli.
V kyblíku s ledem byla lahev šampaňského, na stolku dvě skleničky. V jedné z nich i zbytky nedopitého sektu.

Celý tenhle krásný výjev, ten klid a krásu sluncem osvětleného pokoje, provoněného růžemi, kazily tmavé fleky na koberci. Byly to kruhové obrazce pod oběma mladými lidmi. Místo jejich původu bylo zcela jasné, když si pozorovatel prohlédl ruce mladíků. Na zemi vedle nich ležely žiletky.

Málokdo by pochopil, proč to udělali. Proč se zabili.
Pravý důvod věděli jen oni… a černovlasý muž, který se jim snažil dovolat. Tušil, co oba jeho přátelé plánují. Nevěřil však, že by to skutečně udělali.

A přitom… to bylo tak krásné. Vždycky to bylo krásné. Ne vždy snadné, ale spolu překonali vše. Vždycky drželi pospolu. Adam a Tommy. Byli nejlepší přátelé. Bylo to tak pevné přátelství, že to vyvolalo iluzi nějakého vážnějšího vztahu. Jenže mezi nimi nic nebylo.
Jednoho dne se všechno změnilo. Přišel Jack Strify. Dvaadvacetiletý mladík z Německa. Právě on upoutal pozornost obou mužů. Na nějakou dobu je to rozeštvalo, každý se o Jacka pokoušel. A on podléhal.
Adam ho uchvacoval. Svým sebevědomím mu dostatečně imponoval, to ho přitahovalo. Ovšem k Tommymu… ho táhlo něco jiného. Sám nedokázal přesně popsat co. Ale to bylo to kouzlo.

"Jacku!"
Mladík s dvoubarevnou hlavou se otočil a zářivě se usmál na toho, co jej oslovil. "Tommy. Ahoj. Už jsem se bál, že nepřijdeš." Postavil se a druhého muže objal.
"Promiň, že jdu pozdě. Nechtěl jsem. Ale zdržel jsem se u Adama."
Jacka to zarazilo. Adam… Smutně svěsil ramena.
"Rozmlouval mi to. Včera." Položil dlaně na blonďákovy boky a sklonil se k němu. Čelem se opřel o jeho a povzdechl si.
"Tommy… začínám pochybovat, že je to správné."
Pře jeho tvář přejely prsty zhrublé hrou na kytaru. "Já vím. Ale… je to naše jediná šance. Jediná možnost, jak být spolu napořád." Vyšší muž přikývl. "Jo… já vím. Odpusť…"
Po tvářích mu stékaly slzy. Opravdu se bál. Jeho největší noční můrou bylo, že jeden z nich přežije. Nechtěl se pak probudit a zjistit, že ten, co ukradl jeho srdce, je mrtvý. Že zemřel… a on přežil.

Se svými starostmi se svěřil muži, který jim byl oběma stále nejbližší. Vyděsil ho. Věděl to.
Od té doby se jim to Adam snažil vymluvit. Myslel si, že se mu to podařilo. Ale ne. Oni si stále stáli pevně za svým.

Bylo to asi tři dny před jejich sebevraždou, kdy Jack seděl v křesle a jen se díval na jejich společnou fotku. Bylo to z doby, kdy se poznali. Tehdy byli tak šťastní. Bezstarostní.
Otevřely se dveře, zadíval se na ně. Stál v nich Tommy. Vypadal o tolik jinak, než tehdy. Byl… o hodně hubenější. Slabší. Stále víc unavený.
Jacka tolik bolel pohled na něj. Věděl, že trpí. Každým dnem to bylo horší a horší. Tommy byl nemocný, ale přesto nechtěl do nemocnice. Nedokázali mu pomoci.
"Jacku…" Blonďák k němu došel. Položil mu dlaň na rameno, promnul jej. Jack se pousmál a položil svou dlaň na tu jeho. "Bojím se, Tommy."
Blonďáček se pousmál a sedl si mu na klín. Vzal mu fotografii z prstů a odložil ji na stolek.

"Nemysli na to, Jacku." Sklonil se, aby se mohl otřít o ty hebké rty, do kterých se zbláznil. Dlaň přesunul na tvář svého milence, palcem mu setřel slzy. "Neplakej, slzy ti nesluší. Nechci, aby to poslední, co uvidím, byly slzy."
Mladík se pousmál.
"Vidíš? Hned jsi o dost krásnější." Polo-blonďák polkl slzy, aby se mohl na svého partnera usmát. Ano, Tommy měl pravdu. Poslední dny s ním musely být ty nejkrásnější. Kvůli němu se musel smát.

Den před uskutečněním jejich plánu seděli s Tommym v kavárně. Psali spolu dopis Adamovi. Poslední rozloučení.
"Tommy… Miluju ho." "Já to vím, miláčku. Já taky."
Drželi se za ruce, dívali se vzájemně do očí. Oba milovali tutéž osobu. Adam jim oběma dokázal zvednout náladu, byl pro ně tak důležitý.
Jack vzpomínal, jak se s nimi potkal. Jak se s Adamem poprvé vyspal… Byl opilý, skoro nic si nepamatoval. Bolela ho hlava… a připadal si jako použité ponožky. Zašpiněný a odhozený.
Přesto k sobě našli cestu. Jen… ji překřížil Tommy. A Jack pochopil, že k němu jej váže něco víc. Miloval jej.
Miloval dva muže, Tommy na tom byl stejně. I přes tuhle situaci se dokázali přenést.

Teď pro ně, pro oba, bylo těžké říci sbohem. Měli jen jeden den. Poslední den, rozloučit se s těmi, které měli rádi, milovali.
U Strifyho to byl dlouhý seznam. Napsat všem klukům z jeho bývalé kapely, rodině. Nebylo to tak těžké, jako napsat dopis Adamovi. Už nad tím seděli více než dvě hodiny, stále měli jen pár řádek.
Objednali si další kávu.
"Tak… to nebudeme psát dlouhé. On určitě ví, co k němu cítíme, protože on cítí to samé. I důvod, proč to chceme udělat, zná. Prostě… se s ním jen rozloučíme."
Tommy unaveně přikývl. Byl moc unavený. Chtěl si jít lehnout, vyčerpávala jej každá minuta. Ani ta káva mu už nepomáhala.
Jack si jej starostlivě prohlížel. "Zlato… jsi v pořádku?"
"Jsem jenom unavený." Chtěl vypadat bezstarostně, ale Jackovi zatrnulo. Věděl, že nemají moc času. Tommy… mohl kdykoli zemřít. "Půjdeme domů. Cestou koupíme šampaňské, růže… a uděláme si pěkný večer." Usmál se a hladil Tommyho po ruce. "Náš poslední večer. A pak… budeme pořád spolu. Jen ty a já. Navždycky."
Blonďák přikývl. V tichosti dopil kávu, zatímco Jack platil. Zaplatil, nechal docela velké dýško a odvedl Tommyho do auta. Jakmile se ujistil, že je v pořádku, doběhl ještě na poštu s těmi dopisy.
I když dojel k obchodu, nechal Tommyho raději sedět v autě. Koupil to, co měl Tommy rád. Chtěl, aby to bylo něco, co si užijí do poslední vteřiny. Nehodlal promarnit ani chvilku, kterou s ním mohl strávit.

Doma Tommyho uložil do postele, políbil ho na čelo. "Vyspi se, miláčku. Vzbudím tě na večeři."
"Jacku…" Tommy ho vzal za ruku. Jeho oči se leskly. "Bojím se, Jacku." Jeho přítel si sedl vedle něj, pohladil ho po tváři. "Ššš… Klid, Tommy. Jsem tu s tebou." Blonďáček drtil jeho ruku, plakal. "Jacku…. Jacku… je mi zima. Mám strach… nechci usnout. Bojím se toho."
Pochopil. Sklonil se k Tommymu a objal ho. "Jsem tu s tebou, Tommy. Nejsi sám. Budu pořád s tebou. Až do…" polkl, olízl si rty. Po tváři mu steklo několik slz. "Až do konce."
Tommy se teď už naplno rozvzlykal. Čím blíže smrti byl, tím větší měl strach. Bál se usnout. Dokonce se děsil toho, že bude muset zavřít oči. Co když je už neotevře? Co když se nedožije zítřka? Bál se. Tolik se bál smrti… že už nikdy nepolíbí Jacka.

Jack ho hladil po tváři, dokud vyčerpáním neusnul. Polkl slzy. Věděl, že o něj přijde. Ale ne teď… ne teď… Jen tu poslední noc by jim osud mohl dopřát. Víc… si nepřál. Jen tu jednu noc s ním.

Tommy pořád dýchal. Opravdu to vypadalo, že spí. Jack si otřel tváře od slz. Lehce políbil Tommyho na čelo. Opatrně, aby ho neprobudil, se zvedl z postele a šel připravit večeři. I kdyby ji pak měl vyhodit… stále doufal, že se Tommy probudí. Že budou spolu a odejdou až zítra ráno…
Došel i obrovský pugét rudých růží. Chtěl to Tommymu zpříjemnit.

Tommy jen tiše zakňoural.
Jack se usmál, když se blonďáček zavrtěl. "Miláčku…" Jack se pousmál. "Tommy." Blonďáček se pousmál. "Tak… rád tě vidím, Jacku." Tmavovlásek se pousmál, pohladil ho po tváři. "Já tebe taky. Jak se cítíš, broučku?"
"Dobře. Rozhodně… lépe, než ráno."

Dali si spolu večeři. Vzájemně se krmili, žertovali, smáli se. Po jídle vzorně naskládali nádobí do myčky, otevřeli si šampaňské. Strify odněkud vytáhl jahody. Znovu si hráli. Stejně, jako na začátku jejich vztahu. Hráli si.
Přesunuli se na postel. Blonďák chtěl víc. Vlastně co nejvíc. Chtěl se s Jackem milovat.
Měli v sobě už víc než polovinu šampaňského, to pro oba znamenalo, že budou až moc přítulní.
V podstatě během okamžiku byli nazí, leželi vedle sebe, vzájemně se hladili, laskali, dráždili. Strify sjel po Tommyho hrudníku, přes břicho až do jeho klína. Blonďák se pohnul proti němu, bylo to tak… úžasné.
"Jacku… pojďme se… pomilovat."
Jack ho políbil. "Pokud si to přeješ…" Blonďáček si ho přitáhl. "Ano. Přeji si to." Dokončil větu a přitáhl si polo-blonďákovy rty.

Leželi vedle sebe, pojídali zbytky jahod a usmívali se. Drželi se blízko u sebe. "Troufám si říct… že to byla ta nejkrásnější noc… mého života." Jack se tiše zasmál. "Yeah. Bylo to překrásné. Tommy… miluju tě. Strašně, strašně moc."
Tommy mu ležel po boku, hlavu na jeho rameni a hladil ho po hrudi.
"Víš… že to nechci udělat?" Jack zamrkal. "Co? Proč, Tommy?" Blonďáček si povzdechl. "Já… já jsem nemocný. Umřel bych stejně. Ale ty… Jsi zdravý, mladý. Máš život před sebou… mohl bys ho strávit s Adamem. A já ti ho chci vzít. Připravit tě o tu možnost zažít něco krásného."
Jack se nadzvedl na lokti. "Tommy! Přestaň. Nedokázal bych to. Nedokázal bych žít bez tebe! S pocitem… že jsem tě nechal samotného! Chci odejít s tebou, miláčku. Bez tebe by můj život neměl smysl. Chápeš? I kdybych tu zůstal… kdybych žil… nezůstal bych s Adamem. Tolik by mi tě připomínal. Nedokázal bych to."
Tommy sklopil pohled. "Děkuju, Jacku. Ale… přesto…" větu nedokončil. Zarazil ho Jackův ukazovák na jeho rtech. "Tiše. Miluju tě, Tommy. A to se nezmění."
Přivinul si ho k sobě a zabořil nos do jeho vlasů. Blížilo se to. Jejich čas…

Celý pokoj voněl po růžích. Ležely všude kolem. Po koberci rozmístili i svíčky, jen aby nemuseli rozsvěcovat. Chtěli si zachovat intimnost a krásu okamžiku. Když seděli vedle sebe, každý v ruce svírajíc žiletku. Vzájemně si nabídli odhalená předloktí. Tiše se smáli, špitali si. Bylo to, jako nějaké tajemství. Něco, co neměl vědět nikdo jiný. Bylo to stvrzení jejich lásky.
První bolestné usyknutí, kapky krve. Další slzy, ale i úsměvy. Teprve, když zářezy byly čtyři, všechny dost hluboké, žiletky odložili. Přitiskli se víc k sobě. Drželi se za ruce, jen aby si byli co nejblíž. Aby je nic nemohlo rozdělit. Tommy si složil hlavu na Jackovo rameno. Těžkla mu víčka čím dál tím víc. Cítil jeho vůni promísenou s vůní růží. Usmál se.

Začínala mu být zima. Už necítil konečky prstů, byl unavený. Přesto se usmíval. "Miluju tě, Jacku."
Druhý muž na tom byl stejně. Také se usmíval. Něžně políbil blondýnka do vlasů. "Taky tě miluju, Tommy."

Přílišná ztráta krve je omámila a uspala. Necítili, kdy smrt přišla, kdy si je vzala s sebou. Netrpěli. Necítili žádnou bolest. Jen… lásku, která sálala z toho druhého až do úplného konce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wickey Wickey | Web | 25. února 2012 v 9:34 | Reagovat

Ale Undertakere, co mi to děláš? Proč píšeš zase tak depresivní povídky? :'( Já tady brečím jak debil! :'(

Ale jo, bylo to pěkné, že aspoň zemřeli spolu, a byli spolu navždycky.. i když Adam z toho asi nebyl moc nadšenej.. :)

2 Extasy Extasy | Web | 25. února 2012 v 15:16 | Reagovat

Moc děkuju za věnování. Píšeš nádherně, má to v sobě tolik citu a líbí se mi, jak si pohráváš se slovy a s popisem místa. Ale nebudu lhát... rozesmutnilo mě to tak na další dvě hodiny, takže se teď budu muset jít nadopovat nějakou Partičkou  nebo něčím takovým:-D Ale aspoň vím, co od tebe pro příště čekat:-) Skvělá práce!

3 Wickey Wickey | Web | 25. února 2012 v 18:03 | Reagovat

No, s tím psaním to máme podobné :D Kdybych já napsala povídku se šťastným koncem, to by byl óóóóóbrovskej zázrak!! xDD Když jsem dopisovala Weeping Love, málem jsem to chtěla ukončit špatně, ale nakonec jsem se překonala xD A pokud jsi četla jednorázovky ode mě, víš, že tam vždycky někoho zabiju, tak už radši moc jednodílné nepíšu :D:D

4 Karin Karin | 9. května 2012 v 19:53 | Reagovat

Nemám slov smutné,ale krása.

5 LambertGirl LambertGirl | Web | 21. října 2012 v 20:00 | Reagovat

Hmm, asi nebyl nejlepší nápad poslouchat něco pomalého jako je Sleepwalker :( Brečím tady jako idiot :'(

6 ♥Prinzesschen Lynn♥ ♥Prinzesschen Lynn♥ | Web | 7. ledna 2013 v 22:24 | Reagovat

toto som asi radšej nemala čítať! :-( nie preto, že by to bolo zle napísane, práve naopak! ani nie preto, že by ma to rozusmutnelo , aj keď rozosmutnelo (bože to je slovo :D ), ale preto, že si zaťala do živého. príliš živé spomienky niečoho čo ešte neprebolelo, aj keď už je tomu pár rokov. Síce už dávno som si tým prešla, ale tie spomienky na chladnú zem v kúeplni a moju pomaly kvapkajucu krv z nohy ... v tej chvíli to pre mňa bolo tak oslobodzujúce ... kto si tým neprešiel neviem ... bolo to ako drogy, chcela som stále viac a viac, len chvalabohu, že som neskončila ako koniec tejto poviedky ... lebo tento koment by asi nikdy nebol napísaný :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama