Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Výplod, jako návrh na práci k talentovým zkouškám

11. ledna 2012 v 19:51 | Undertaker
Provizorním názvem by mohlo být: Hranice mezi životem a smrtí.

Možná někteří z Vás ví, že bych se chtěla hlásit na Literární akademii v Praze, obor tvůrčí psaní. A jelikož se přijímací řízení skládá jak z testu z angličtiny, češtiny, tak hlavně z talentových zkoušek, které mají 2 části. Jednu povídku mám zaslat s přihláškou, druhou budu psát až na místě v den přijímacích zkoušek.
Tak tady dávám jednu, o které doopravdy uvažuji a asi je řadím mezi jedny z těch LEPŠÍCH.

Možnost přečíst pod perexem


Hučí mi v hlavě, Pokouším se zaostřit. Všude je bílo. Pohled mi sklouzává dolů, bílá se už nezdá tak zářivou. Vůbec se neorientuji, nepamatuji se. Nevím, kde jsem. Zastavím se pohledem na nohou. Boty. Nakrčím obočí. Černobílé. Proč je mám na sobě? Něco mne nutí stočit zrak doleva. S bílou tam ostře kontrastuje červená. Odkud se tu vzala? Pozvednu levou ruku, téměř ji necítím. Zaražěně na ni upřu pohled.

Celé levé zápěstí je pokryté drobnými rankami, z některých stále vytéká trocha krve. Ta zbylá je zaschlá. Takže toto je zdrojem rudé stružky na podlaze.

Chci se zvednout. Skloním hlavu, pravou rukou se zachytím okraje vany, opatrně se pokouším postavit na vratké nohy. Poraněnou ruku si držím blízko u těla, zatímco se, přidržujíc se okraje vany, drobnými krůčky dostávám k umyvadlu. Levé zápěstí strčím pod proud vlažné vody. Na okamžik odtrhnu pohled od růžově zbarvené vody a zarazím se při pohledu před sebe.

Vidím kluka. Rozcuchané černé vlasy, pobledlá tvář a pod očima temné kruhy. Netuším, zda-li je to kvůli nedostatku spánku, nebo jestli se jedná o rozteklou řasenku a tužku na oči.

Nakloním hlavu na stranu, on také. I mrká očima stejně jako já. Přiblížím k němu víc tvář a zalapám po dechu. Realita mě praští přímo mezi oči- dívám se na svůj odraz. Ta troska, parodie člověka, jsem já sám.

Z lékárničky pod umyvadlem vytáhnu desinfekci a obvaz. Sedím na okraji vany, pokouším se ošetřit své zápěstí. Zaměřím se na krvavou stružku na bílé podlaze koupelny. Čím jsem si ty rány způsobil? Uprostřed spatřím blíže neidentifikovatelný předmět. Okamžité bližší prozkoumání však nepřichází v úvahu, musím počkat, až odezní pocit závratě.

Čekám snad dalších deset minut, než se mi přestane motat hlava. Velice pomalu, a také velice opatrně, se postavím, abych se vzápětí chytil za břicho. V momentě se mi zhoupnul žaludek. A během další vteřiny jsem pocítil, jak se mi do krku dere řezavá pachuť něčeho, co jsem nejspíš dříve pozřel. Veškerý obsah mého žaludku skončí na podlaze. Otřu si pusu hřbetem ruky. Musím zavřít oči, pohled na tu spoušť ve mne vyvolává další záchvat zhnusení.
Otočím se k umyvadlu, abych si mohl propláchnout ústa.

Teď nemyslím na nic, krom postele. Měl bych uklidit, ale na to nemám sílu.
Znovu mi klesají víčka, před očima mám mlhavou clonu. Co se to se mnou děje?

O 10 HODIN DŘÍVE

Cítím se pod psa.
Vrátil jsem se... odkud vlastně? Nevybavuju si. Jen vím, že pláču. Horké slzy mi stékají po tvářích. Jsem mokrý. Takže venku muselo pršet.
Co se vlastně stalo?
Cítím se tak osaměle.

Zadívám se do dlaně. Přímo v jejím středu leží malý kovový plíšek s ostrou hranou. Ve světle žárovky se matně leskne. Žiletka.

Nezvládám už nátlak okolí. Nejen, že na mne tlačí škola, teror mám i doma v podobě rodičů. Nikde nemám klid a zastání. Všechno se na mě navalilo a já to nezvládám. Nemám na to dost sil.

Vezmu tu lesklou věc do prstů a zvednu ji na úroveň očí. Opravdu mi to pomůže? Má taková malá věc takovou moc, aby mi přinesla úlevu?
Skeptický pohled na věc je snad samozřejmý.
Lidé vypráví, že úleva je neskutečná, ale je to pravda? Dá se tomu věřit?

Proč nikdo nepřichází? Proč nikdo nevejde a nepokusí se mne zastavit? Nechci to udělat. Al ezároveň toužím po úniku od starostí.
Přiložím ostrou hranu ke kůži. Stále v koutku duše doufám, přeji si, že někdo vejde a zastaví mne. Nikdo však nepřichází.

Hrana projede kůží. Zalapám po dechu bolestí. Brzy ji přestanu vnímat, jsem schopen se soustředit pouze na tenký pramínek krve, jenž z rány vytéká.
V tu chvíli by mne už nic nedokázalo zastavit. Vidět, jak krev vytéká a odplavuje stres, starosti...
Znovu přikládám žiletku, nyní vedle první ranky.

Teď mě... nikdo nezachrání.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzu Zuzu | Web | 12. ledna 2012 v 18:44 | Reagovat

krása =))) s tím bys mohla mít úspěch ;)

2 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 4:28 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

3 Tes!:) and Mishel!:) Tes!:) and Mishel!:) | Web | 15. ledna 2012 v 18:58 | Reagovat

ahoooj!:D máš moc hezkej blog!:).. chtěla sem tě poprosit jesi by si nám nepomohla s Rekordem v Komentech!:) http://angel-btvs.blog.cz/1201/rekord-v-komentarich
piš jich co nejvíce..:).. díky!:) a promin za reklamu!:)

4 Zuzu Zuzu | Web | 15. ledna 2012 v 21:18 | Reagovat

jooo to nevim hele, podle nálady =DDDDD

5 Wickey Wickey | Web | 21. ledna 2012 v 21:54 | Reagovat

Co by ze mě proboha mělo vylízat? :DDDDDD Ne, já vím, jak si to myslela :DD No doufám že tě nezklamu ! :D

6 Wickey Wickey | Web | 21. ledna 2012 v 22:09 | Reagovat

Cože?? Žádný Adommy? Děláš si prdel? :DDDD Koukej to napravit!! :DDDD A moc u toho neslintej, protože já to utírat nebudu! :DD

7 Wickey Wickey | Web | 21. ledna 2012 v 22:23 | Reagovat

Uuuf, jsem se lekla že to budu uklízet já! :DD
To mě se můza přicucla na hlavu a nechce se mě pustit :DDD
Nechce se ti dopsat? Tss, kdybych měla rozepsanou povídku tak bych ju hnedka dopsala! :DD Koukej to co nejdřív hodit na blog! :DDD

8 Wickey Wickey | Web | 21. ledna 2012 v 22:35 | Reagovat

Nevymlouvej se na můzu a laskavě si ji jdi hledat, já tě do toho nutit nebudu, ale nečekej, že tu ju budu někde tady ve sněhový válnici shánět! :D Ještě někam uletím! :DDDD

9 Wickey Wickey | Web | 21. ledna 2012 v 22:47 | Reagovat

Nepřeháníš, tak nějak jsem to myslela! :DDDDDDDDDDDD Já tvoje můza nebudu, takže je mi vlastně jedno, kde ji seženeš, ale hlavně si to netahej domů :DDD

A s jakou osobou?? Hm? :D povídej přeháněj :DDD

10 Wickey Wickey | Web | 21. ledna 2012 v 22:57 | Reagovat

Chceš kontakt? Fáájne:
skype: Kolega Žihadlo (nebo "vejrusinka", teď nevím :D)
facebook: http://www.facebook.com/Vejrusinka#!/

honéém za chvíli už musím! :DDDD

11 Wickey Wickey | Web | 22. ledna 2012 v 21:57 | Reagovat

Další díl chceš, jo? Tento mi trval asi tři dny, takže si ještě počkáš :DD Ne neboj, bude co nejdřív :D

Jsem moooc ráda, že jsem tě nezklamala a že se ti to líbí, bála jsem se, že je to moc takový .. no pocitový, jak sama píšeš, a ty ještě píšeš že je to dokonalost.. No já se asi pochčiju radostí, tohle slyším  (vidím) poprvý :DD

P.S. už jsi našla tu můzu?!?! :D

12 Wickey Wickey | Web | 22. ledna 2012 v 22:26 | Reagovat

Aha, dobře už jdu na skype, ale ne na moc dlouho :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama