Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Foolish dream

22. ledna 2012 v 23:15 | Undertaker
Ze sluchátek se linuly tiché tóny skladby Requiem for a dream, mladíkovi po tvářích stékaly slzy. Kdo se na něj podíval, nevěřil by tomu, že se ještě před pár hodinami smál. Fialové vlasy mu spadají do tváře, černě orámované oči se v tento moment rozpíjejí.
Opřený o chladnou tabulku skla v zadní části autobusu sledoval okolní temnou krajinu a přemýšlel, jak vůbec kdy mohl být šťastný. Ano, byl šťastný. Kdysi.
V dobách, kdy ještě měl jeho.
Přivřel oči, na jeho rtech se objevil lehounký úsměv. Jen nepatrné zakřivení.
Proč se musel zamilovat? Do jeho hlasu, který mohl poslouchat. Do dlaní, které jej hladily. Do těla, kterého se mohl dotýkat. Do vlasů, jimiž projížděly jeho prsty… Byly sice už zničené častým barvením, přesto je miloval. Celého jej miloval…
Pozvedl ruku a otřel si mokré tváře. Nevšímal si lidí kolem sebe, byl zaměřen pouze na své vzpomínky. Na okamžiky, kdy byl doopravdy šťastný.
Co se pokazilo? Kde byla chyba? Co udělal špatně, že ho teď nenávidí.
Cesta utíkala hodně pomalu. Na to, že obyčejně v autobuse seděl půl hodiny a přišlo mu to jako deset minut… Dnes mu ta cesta připadala snad nekonečná. Jestli to bylo kvůli tomu, že mu bylo špatně, nebo kvůli těm hloupým vzpomínkám… to netušil. A snad ani nechtěl znát pravdu.
Konečná stanice. Dopnul bundu, popadl batoh a ploužil se z autobusu. Venku padal sníh. Bohužel ani ten mu na náladě nepřidal. Více se zachumlal do bundy a šel na další zastávku. Čekala jej další cesta. Tolik to nesnášel. Ty okamžiky, kdy nemohl dělat nic jiného, než přemýšlet…
Už odpoledne to stálo za houby.
K obědu dostal talíř s nějakou fitness rýží. Vypadalo to sice divně, ale chutnalo to dobře. Aspoň on to měl rád. Jenže… když si sedl a podíval se do talíře, stáhl se mu žaludek. Vzpomněl si, jak nad tím seděli spolu. Blonďák v talíři nějakou pálivou omáčku a strašně si stěžoval, že ho pálí pusa.
Ta vzpomínka byla sice pěkná, ale strašně bolela.
Snažil se zaměstnat čímkoli do školy, ale nic jeho mysl nedokázalo dostatečně rozptýlit. Nic jeho pozornost neupoutalo natolik, aby zapomněl. Aby se nesoustředil na vzpomínky…
Zabořil ruce hlouběji do kapes, přešlapoval, aby se trochu zahřál. Bylo mu zima, sněhové vločky se mu usazovaly na fialových vlasech. Slzy mu přimrzaly na tvářích, ale on to nevnímal. Rozhlížel se kolem, než vytáhl sluchátko a zeslabil svou mp3. Přicházela jeho spolužačka a kamarádka. Snad by ho mohla přivést aspoň ona na jiné myšlenky.
Jenže… ani její přítomnost mu moc nepomáhala. Většinou mluvila o věcech, kterým sám moc dobře nerozuměl, takže jeho mysl lítala někde úplně jinde. Bohužel tím směrem, kterým by se on raději nevydával.
Přijel autobus. Nastoupil a sedl si úplně dozadu. Bylo mu zle. Věci si složili na sedadlech před nimi, on si poskládal bundu a složil na ni hlavu. Zavřel oči odhodlán zapomenout. Kodrcání motorového vozidla jej ukolébávalo ke spánku, k tomu hlas Romea, zpívající píseň Black rose.
Před očima měl stále jeho tvář. Usměvavou, zachmuřenou… i spící. Stále si jej pamatoval. Některé detaily již vybledly, ale ne všechny.
Stále si pamatoval slova. Nejvíc měl v duši zapsána ta poslední. Ta, která nejvíc bolela, ubližovala…
Proč stále doufal, že se vrátí, že mu odpustí? Že si o tom promluví… Že všechno bude v pořádku a budou aspoň přáteli.
Jenže racionální část jeho já věděla, že i kdyby uznal chybu… kdyby OBA uznali chybu… on by to nepřiznal. A fialovovlasý mladík se bál mu ozvat, prosit o odpuštění a snad… poprosit o možnost vysvětlení.
Jenže… věřil by mu? Ne… nejspíš ne. Proč by měl věřit někomu, kdo ho zradil? Kdo ho… pomlouval a ponižoval?
Ano… proč?
Chlapci po tváři steklo dalších několik slz. Nevěřil by mu ani slovo, i kdyby bylo myšleno upřímně a přímo od srdce.
Jedinou jeho nadějí bylo věřit lži. Snad právě toto byla jediná jeho útěcha, která ho držela nad vodou, nutila ho dál žít. Doufat, že se jednoho dne smíří.
Ano… tohle byl jeho sen. A kvůli němu… hodlal dál žít.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzu Zuzu | Web | 24. ledna 2012 v 22:34 | Reagovat

proč mi to něco připomíná? zdá se mi to, nebo je to tak trošku tvůj vlastní příběh?

2 Wickey Wickey | Web | 25. ledna 2012 v 13:22 | Reagovat

Je to nádherné, a přesto tak smutné.. :( Souhlasím se Zuzu, připomíná mi to tvůj příběh.. :'(
..
Mimochodem jak jsi napsala: "Jedinou jeho nadějí bylo věřit lži.", hele, to byla moje věta! :DDDDDDDDD Ne, v pohodě :DD

3 Wickey Wickey | Web | 25. ledna 2012 v 17:59 | Reagovat

Já jsem si říkala, že to bude z tvého života! :D
Tojo, je taková .. nevím, mě se taky hrozně líbí :D :)

4 Alex Alex | 25. ledna 2012 v 18:30 | Reagovat

Jojo, Forda mi maminka bohužel zprotivila, protože ho má ráda a kouká na něho pořád :DD Ale je to dobrej herec :)

5 Wickey Wickey | Web | 3. února 2012 v 14:25 | Reagovat

Ty máš druhej blog?? :D Ale máš pravdu, je dokonalééj <3 Já jsem už umřela, takže dobrý no :D

6 Wickey Wickey | Web | 3. února 2012 v 17:11 | Reagovat

Aháá, to sem nevěděla :D Dala bys mi adresy na ty blogy? teda pokud chceš.. :D

7 Wickey Wickey | Web | 3. února 2012 v 18:04 | Reagovat

Na ten i-came-2-party jsem už někdy narazila :D Ten druhej neznám.. :D Můžu si tě přidat jako SB i jako ten druhej blog? :D

8 Zuzu Zuzu | Web | 4. února 2012 v 10:31 | Reagovat

jasný, chtěla bych vidět jeho výraz, až by mu to přišlo =DDD

9 Zuzu Zuzu | Web | 4. února 2012 v 12:54 | Reagovat

Jo to teda, ale na tej fotce mu muselo bejt pěkně blbě =DDD vážně bych chtěla vidět, jak se tvářil pod tím hadrem =D

10 Wickey Wickey | Web | 12. února 2012 v 22:16 | Reagovat

Nejsi sama, já jsem taky nikdy nebyla na jejich koncertě, a poznala jsem je až když už nebyli, takže jsem na tom vlastně asi hůř.. :D

Mrzí mě hlavně to, že jsem nezažila to stejné, co s Adamem, takové to čekání na nové album, sledování nejnovějších koncertů a tak dál.. Připadám si, jakobych pak nebyla fanoušek :D

11 Wickey Wickey | Web | 13. února 2012 v 18:19 | Reagovat

Děkuju za komentář, ale pokud chceš vědět, jak to bylo s memories doopravdy, měla by sis přečíst článek, co jsem teď napsala...

12 Wickey Wickey | Web | 14. února 2012 v 15:40 | Reagovat

Poočkej.. ty máš cédéčka do CB? Se máš!! :D: Já je nikde nemůžu sehnat :D :'(

13 Dominikísek Dominikísek | E-mail | Web | 19. února 2012 v 8:25 | Reagovat

Zdravím, nevím kde se ozvat, tak to zkouším tady, snad to nevadí. ;)))

PRODÁM TOMA KAULITZE V "ŽIVOTNÍ VELIKOSTI"!

Zde: http://dominikisek.blog.cz/1202/prodam-toma-kaulitze

14 Wickey Wickey | Web | 19. února 2012 v 17:23 | Reagovat

Hééj flákaču, jen se chci zeptat, kdy už zase něco napíšeš? :DDD

15 Wickey Wickey | Web | 19. února 2012 v 19:48 | Reagovat

Jééj tak mě omluv ctěný Undertakere, že to můj zakrslej mozek netušil! :D
Doufám že to dopíšeš, já nevím co mám teď od tebe číst :D:D Mám rozečteného Vlka, ale vím, že jsi mi psala, že to končí špatně, takže se to bojím dopsat! :D:D

16 Wickey Wickey | Web | 19. února 2012 v 20:09 | Reagovat

No tak hned jak to půjde tak vlezu na skype :D Ale dneska to už nepůůjde :D :'(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama