Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Ne všechny chyby jsou na škodu IV

4. prosince 2011 v 11:00 | Undertaker
"Tommy?"
Zprvu jsem myslel, že se mi to jenom zdá. Ovšem po druhém vyslovení mého jména, které se nyní ozvalo mnohem blíž mi došlo, že to je realita.
Otevřel jsem oči a zamžoural jsem do stínů. "Adame?" "Jo."
Došel až k mé lavičce.
"Můžu si přisednout?" Přikývnu. "Yeah."


Sedl si vedle mě, ale stále mezi námi bylo dost místa.




"Tommy… proč jsi odešel?"
"Bylo tam na mě až moc živo." Zakroutí hlavou. "Myslel jsem… tehdy."
Povzdechnu si. "Adame… musíme o tom mluvit?"
"Bál jsem se. Když jsi nebyl ve svém bytě, ani na telefonu…"


Svěsím ramena a zadívám se před sebe.
"Po tom… co jsem tě vyhodil… Potřeboval jsem začít znovu. Někde, kde by mi to tak nepřipomínalo, co jsem s tebou prožil. Co jsem k tobě cítil. Co k tobě pořád cítím."
Natáhl nohy, zaklonil hlavu a zadíval se na nebe.


"Rozešel jsem se s Saulim." Zamrkám a natočím se na něj. "Cože?"
"Jo. Jenom proto, že jsem si nechtěl přiznat, že se už nevrátíš. Pohádali jsme se kvůli tomu, než jsme se navzájem poslali do háje. S velké lásky prostě sešlo."
Přisunul jsem se víc k němu. "To mě mrzí. Slušelo vám to spolu. Tak jsem si přál, abys byl šťastný."
Jen pokrčil rameny.
"Co jsi odešel, tak to nebylo nic moc. Všechno šlo do háje. My byli bez basáka, můj vztah se Saulim šel do sraček… A jak sis všiml, i úroveň mého zpěvu a vystupování nebyla nic extra."
Uchechtnu se. "Chceš slyšet pravdu? Stálo to za hovno. Kdybych se do toho nepřipletl, tak by ti fandové asi umřeli nudou." Muž vedle mě si odfrkl.
"Tak ti dík za upřímnost."
Rozesměju se a dloubnu ho do ramene. "Já vždycky. Víš jak. Best friends musej bejt upřímný. Jinak by to ani nešlo." Natočil ke mně hlavu a sledoval mou tvář.
"Pořád přátelé?"


Musím se usmát. "Ano. Mrzelo mne, co jsem ti řekl. Chtěl jsem se ti omluvit."
"To nevadí, Tommy. Taky jsem dělal chyby. Hodně chyb. A nikdy jsem se za ně neomlouval. I když si myslím, že jsem ti tím kolikrát ublížil."


Usměju se a vezmu ho za ruku. "To nevadí. Já ti to odpustil. Měl jsem na to dost času."
"Tommy… To, co jsi mi tehdy řekl…" Zadívám se na něj. Trochu se bojím, co řekne. "Změnilo se něco?"
Pousměju se a zakroutím hlavou. "Naprosto nic. I dnes bych ti řekl to samé."


Usmál se a naklonil se ke mně. "Něco jsem si uvědomil, Tommy. Bez tebe… tam bylo prázdno. Jakoby s tebou odešel důvod, proč se smát. Chyběl jsi mi." Vzal mne za bradu. Tak mi to připomínalo některé z našich koncertů. Naše rty se pomalu přibližovaly.


"Chystáme se políbit, že?"
Opřel se čelem o to moje a zasmál se.
"No, chystali jsme se. Než jsi to pokazil." Uculím se. "Promiň," špitnu, ale během okamžiku jsem spojil naše rty. Naše jazyky začaly okamžitou hru o dominanci. Tak tvrdé polibky mezi námi ještě nepadly. Byl jsem zároveň tak rozechvělý. Mé tělo po něm toužilo. Doslova volalo po dotecích.
Položil jsem mu dlaň na břicho. Přibral. To celé dny seděl doma a cpal se? Bože, nechci vědět, co celou tu dobu dělal. Jak to, že jsem si toho na tom podiu nevšiml? Možná jsem měl na starosti jiné věci…


Oddělili jsme rty, abychom se mohli nadechnout. Víc jsem se k němu přitulil. Ochlazovalo se. Už jak jsem přišel bylo chladno, ovšem teď už je mnohem větší zima. Přítomnost jeho těla je mi teď jediným zdrojem tepla.


"Miluju tě, Adame." "Já vím, Tommy. A je zima, nemyslíš?"
Zamručím. "Jo. Nechceš jít ke mně?"
"Proč ne?"


Zvednu se, počkám na něj a za ruku ho vedu k sobě. Procházet se prázdnými ulicemi s ním… Tisknouc se k jeho teplému boku. Pro mě jako splněný sen. Tiše jsme si povídali. Nepotřebovali jsem křičet. Vyhovovalo nám to takto. Tento okamžik byl pro nás speciální. No… pro něj možná ne tolik, jako pro mne.
Odemkl jsem svůj malý byt a nechal ho vejít.


"Wow. Pěkný."
Pousměju se.
No jo. Snažil jsem se, aby to tady vypadalo trochu útulně a nějak osobněji. Jak dlouho jsem to tady zveleboval? Moc ne. Stačilo mi na to pár dní. Malá kuchyň s jídelním pultem, jeden dvoumístný gauč pod oknem. Koupelna se záchodem, ložnice, chodba. To bylo vše. A mě to stačilo. Nájem byl nízký, byt pro mne samotného ideální. I kdybych tu měl třeba přítelkyni/přítele, nebyl by to žádný problém.
A dnes tu mám Adama. Někoho, za kým pálím už roky.


Seděli jsme spolu u baru, před námi dvě lahvová piva. Ani jednomu to nevadilo. Mohli jsme si u toho povídat, řešit co bylo, co bude…
Adam vyslovil přání, abych se vrátil a dokončil s nimi tour. Já si nebyl jistý, jestli s nimi doopravdy chci jet.
"Adame… já si tak nějak zvykl na tenhle způsob života. Nevím, jestli se chci vrátit do kola."
"Tommy, prosím. Sám víš, kolik jsme tam spolu strávili času. A já ho s tebou chci strávit co nejvíce. Už jen kvůli tomu, že jsem tě neviděl víc než rok. Navíc teď," vzal mě za ruku, "když jsem pochopil, že bez tebe nemůžu existovat... Chci být s tebou."


Zadívám se mu do očí. "Opravdu?" Adam mi to odkýve. Mám pocit, jako bych měl v břiše tisíce motýlů.
"Tak… jo. Pojedu s vámi." Adam chtěl něco říct, ale já pozvedl ukazovák. "Ale mám jednu podmínku. Jestli mi cokoli uděláš- odpustím jednou. Podruhé se sbalím a odejdu. A další šanci ti nedám."
Chvíli zaváhal, než přikývl.


Dopili jsme pivo, nabídl jsem mu, aby použil mou sprchu. Sám jsem se jen převlékl a zalezl si do postele pod deku. Čekal jsem. Nevím, co si od této noci slibuju. Jestli se s ním vyspím nebo ne… Trochu se toho děsím, ale na druhou stranu… chci to, chci jeho. Zavrtám tvář do polštáře a zmučeně do něj zaúpím. Jsem sám ze sebe zmatený. Myslel jsem si, že víc zamotané to být nemůže.
Proud mých myšlenek zastavil až jeho příchod. Nepodíval jsem se na něj. Tvář jsem měl stále obrácenou do polštáře. Ucítil jsem, jak se matrace pod jeho tíhou prohnula. Přesto jsem nijak nezareagoval.


Šustění pokrývek, prohnutí matrace, když si lehal. Poté jsem ucítil i jeho ruku kolem svého pasu.
"Spíš?"
"Ne."
Otočil jsem se čelem k němu. Jeho milý úsměv byl tak hřejivý, příjemný. Připomínalo mi to vše, co jsem opustil, zanechal za sebou. Už teď jsem věděl, že další odchod by pro mne byl mnohem těžší. Protože něco ztratit, najít to a znovu o to přijít… Nic horšího si nedovedu představit.
Jen jsem se k němu přisunul a schoulil se v jeho náruči. Nic víc. Pro tento okamžik mi stačilo být s ním. Nevím sice, co ke mne cítí, ale protentokrát jsem šťasten i za toto. Za jeho přítomnost.
Jeho dlaň na mých vlasech. "Tommy…" "Hm?" Pousmál se. "Miluju tě."


Mé tělo se najednou uvolnilo, zaplavila ho neuvěřitelná vlna tepla, pohody. Slyšet to z jeho úst bylo tak překrásné. Nyní jsem věřil, že se vše zlepší.
"Taky tě miluju, Adame," špitnu mu v odpověď.
Zlehka mě políbil do vlasů.


Nic víc. Pro tuto noc nám oběma stačila vzájemná blízkost. Usli jsme ve vzájemném objetí, na tvářích pokojný výraz.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Natsumi Natsumi | Web | 4. prosince 2011 v 13:11 | Reagovat

skvelá poviedka! ;) píšeš naozaj super :)
dúfam, že niekedy ešte Adommy napíšeš :D

2 Zuzu Zuzu | Web | 4. prosince 2011 v 20:37 | Reagovat

krásnej příběh =))) doufám že budeš psát Adommy častějc =)

3 Wickey Wickey | Web | 5. prosince 2011 v 14:16 | Reagovat

nádhera, moc se mi líbí, jak popisuješ ty pocity :)) těším se na další Adommy - teda pokud bude ;D

4 Wickey Wickey | Web | 9. prosince 2011 v 15:09 | Reagovat

Jo nechtěla bys spřátelit?? :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama