Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Ne všechny chyby jsou na škodu III

4. prosince 2011 v 10:00 | Undertaker
O ROK POZDĚJI


Už devět měsíců klidně žiju ve městě Santa Fe. Jsem tu docela spokojený. Ze začátku jsem se pokoušel utápět v alkoholu, jenže brzy se mi veškerý chlast naprosto znechutil. Nedokázal jsem se na lahev ani podívat, natož, abych si nějakou koupil.
Stále se maluju, ale už ne tak výrazně. Černé oči jsou minulostí. Světlé stíny, řasenka, případně tenká linka, lesk na rty. Nic víc.
Vlasy jsem nechal odrůst na původní barvu, ostříhal na přibližně stejnou délku a nechal je dál růst.
Vypadal jsem, jako každý průměrný obyvatel zdejšího města.
Ovšem jedna věc se nezměnila. Mé city k Adamovi. Chyběl mi. Tolik jsem si přál ho aspoň vidět, nebo slyšet jeho hlas.
Pouštět si jeho písničky, záznamy z koncertů… To vydržel jen dva měsíce, potom jsem to zazdil. Musel jsem tu kapitolu ukončit. I když… na basovku jsem si stále vydrnkával naše písničky. Ale občas mi chybělo to "líbání" na podiu, naše dlouhý rozhovory na pokoji… Ale nezměním to. Vybral jsem si to sám.




Ovšem jednoho dne se stalo něco, co jsem nepředpokládal, že by se mohlo stát.
Četl jsem o své hvězdě v jenom časopise v kavárně. Měl hrát tady. TADY! Přemýšlel jsem, že bych se zašel podívat. V tom davu lidí by si mne zaručeně nevšiml. Když nepůjdu do první řady, budu relativně v bezpečí. A navíc, i kdyby se rozhodl projít po městě, stejně je minimální pravděpodobnost, že se potkáme…


O pár dní později jsem měl doma lístek. Docela jsem se těšil. Byl jsem zvědavý, koho si za mne našel jako náhradu. A hlavně… jestli se s ním taky líbá.


V den koncertu jsem se dal trochu do pucu, upravil vlasy, lehce se namaloval a vyrazil. Všude nával lidí, cpanice kvůli místu… Nějak se mi povedlo dostat se blíž k podiu.


Upřímně… byl jsem jeho výkonem zklamán. Věděl jsem, že je schopen lepších výkonů. Nadšené tváře jeho fanoušků, že ho aspoň viděli… jenže mě to prostě nestačilo! Chtěl jsem, aby ze sebe vydal to nejlepší… Prodral jsem se dopředu.
Věděl jsem, že znovu dělám obrovskou blbost, ale v tu chvíli mi šlo jen o to, aby to byla skvělá show. Na Lambertovské úrovni.
Jakmile jsem stál co nejblíže podiu to šlo, využil jsem pauzy v jedné písničce.


"Lambe! Začni už kurva zpívat!" Nevím, jestli postřehl to, co jsem křičel, ale fans kolem mne se stočili na mě a to nejspíš upoutalo jeho pozornost. Přišel blíž a nevěřícně zakroutil hlavou.
Vrátil se zpátky doprostřed podia a dozpíval celou písničku. A pak si vyhlásil pauzu. Viděl jsem, že šel k sekuriťákům a cosi s nimi probíral. Rozešli se mým směrem. Chtěl jsem utéct, ale nestihl jsem to. Za mnou byla šílená masa lidí, co chtěla být co nejblíž. Přes ty bych se nedostal.
Jeden z mužů odtáhl zábranu, vzal mne za ruku a protáhl mne úzkou mezerou, která se tam objevila. Znovu je zadělali a mě odvedli.


Stál jsem proti němu. Díval jsem se mu do očí. Do těch očí, které mne tak uhranuly.
"T-Tommy?" Nakloním hlavu na stranu a usměju se. "Ano."
"Kam jsi zmizel?"
Uculím se, ale nic mu na to neřeknu. Jen dojdu k jeho basákovi. "Vezmu to za tebe. Nic proti, ale myslím, že to umím líp." Přetáhnu si popruh od kytary a otočím se na Adama. "Tak jdeme? Myslím, že bych neměl nic proti Fever."
Chvíli mě zaraženě sledoval, ale to jsem už vklouznul na podium. Adam vyklusal jen chvilku za mnou.
I kluci byli překvapení. Nečekali, že by mne mohli spatřit.
"Čau. Hráli jste skvěle, ale něco tomu chybělo."


Adam s úsměvem oznámil song Fever. Začali jsme hrát. Na chvíli jsem měl dojem, že se vše vrací do starých kolejí. Samotného mne udivilo, že jsem mu dovolil mne políbit. Dokonce jsem mu to oplatil. Byla to zábava, znovu vystupovat. Ovšem… teď se mi hlavou honila spousta jiných myšlenek.
Na jednu stranu bych chtěl být znovu s nimi, ale na stranu druhou bych rád zapadl do svého životního stereotypu, kterým jsem žil poslední rok.


Adam ze sebe také najednou dostal maximum. Ten koncert měl najednou úplně jinou atmosféru, jinak se to poslouchalo a i na publiku šlo poznat, že si to o mnoho více užívá.


Celá show skončila. Uložil jsem kytaru. Kluci museli poschovávat nástroje, na Adama taky někdo volal. Využil jsem situace a vypařil se. Zadním vchodem to nebyl takový problém. Nikdo si mne nevšiml, za což jsem byl rád.
Odehrál jsem s Adamem jeden koncert, ale nic víc po mě chtít nemůže.


Jen jsem bezcílně bloumal ulicemi nočního Santa Fe. S povzdechem jsem se zadíval na nebe. Kvůli svitu lamp nešlo ani pořádně vidět, ale až za město se mi jít nechtělo.
Sedl jsem si na jednu z laviček v parku. Ve stínu stromů, které zakrývaly světlo pouličních lamp, jsem byl schopen se zadívat na nebe, sledovat hvězdy a přemýšlet o věcech, co se staly.
Pousmál jsem se. Být v jeho přítomnosti bylo tak nádherné. Jak jsme spolu mluvili, choval jsem se sebejistě, ale stejnak se mi třásla kolena, žaludek jsem měl jak na vodě. V puse jsem měl snad Saharu.


Kolikrát jsem odolával pokušení mu napsat, ozvat se mu. Říct mu, že ho chci vidět, znovu se ho dotknout… Jen jsem nevěděl, jak by reagoval.
Dnes byl spíše překvapený, že mne viděl. Ani se mu nedivím. Taky bych byl.


Zakloním hlavu, zavřu oči. Tolik vzpomínek se mi vybavilo jen při pohledu a něj. Jeho postava, vlasy, tvář… Ty rty. Oči…
Ale jeho hlas. Oh, bože, znovu slyšet jeho hlas, to bylo vražedné. Myslel jsem, že si z toho kecnu na zadek. Slyšet ho jen v rádiu nebylo, jako slyšet ho na živo.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama