Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Ne všechny chyby jsou na škodu I

4. prosince 2011 v 0:42 | Undertaker
A je to tady! Moje první Adommy povídka =D Nechť fanfáry zní xD
Uznávám, slibovala jsem 18+, ale z toho sešlo. Nějak se mi to víc líbilo bez toho. Snad mi za to neublížíte =D
Enjoy!

Už hodiny sedím na lavičce v parku. Již dávno jsem přestal vnímat čas. Nemyslím na to, že je chladno, prší a mé oblečení je promočené do poslední nitky. Kolem mne občas proběhnou lidé s deštníky, nikdo se však nezastaví, aby se zaobíral tím, proč zde sedím jak hromádka neštěstí, s černými šmouhami na obličeji.
Jednu věc jsem na dešti miloval. Dokázal skrýt slzy. Rozmazal mi sice veškeré mé pracně dělané stíny, ale to byla poslední věc, na kterou jsem byl schopen myslet.
Mou mysl plně zaměstnávaly nádherné šedé oči, plné rty a ta omamná vůně.




Co se to se mnou děje… Nikdy mě nikdo tak nevyvedl z rovnováhy, až teď on… ale znám ho tak dlouho… Proč k tomu došlo až teď? Zrovna v tento okamžik? Nerozumím tomu. Nerozumím sám sobě. Připadám si oklamán vlastními pocity, myšlenkami a srdcem… Snad jediná ústa mne zatím nezradila, neprozradila nic z toho, co skrývám před ostatními. A hlavně před ním…
Pozvednu tvář k nebi a nechám na ni dopadat dešťové kapky. Snad ani nevím, jestli jsou mi nepříjemné. Ani nevnímám své zkřehlé tělo, to, že se třesu. Začínám být unavený, ale nezvedám se, abych odešel někam, kde je teplo a sucho. Protože to by znamenalo jít domů. Je tam teplo, sucho… a on.

Mučí mne jen pouhá jeho přítomnost. Na Glam National mi nic nevadilo. Ani to, jak mne u Fever líbal. Nebo u těch dalších… Ovšem teď je pro mne každý jeho dotyk tak elektrizující, každý polibek mě rozechvěje.
Proč? Vždyť… jsem byl vždycky přitahován dívkami, pěknými oblými tvary ženských těl. Proč on. Proč musel do mého života vstoupit Adam Lambert a totálně mi ho převrátit vzhůru nohama?
Na rtech se mi usadil drobný úsměv. Myslet na to pěkný… To bylo téměř vražedný. Možná jsem úplně blbej, ale myslím, že jsem se do něj zamiloval.

Právě tahle myšlenka, tohle konstatování mýho stavu, je to bolestivý. Vědět, že já jsem pro něj jen kamarád, se kterým akorát dělá hlouposti na podiu. Vždyť on má Sauliho a já… nikoho. S povzdechem zavrtám pohled zpátky na kaluž, co se přede mnou tvoří. Neustále do ní padají další a další kapky, její hladina se stále čeří… je stejně nestálá jako láska, jistota, bezpečí…
Měl bych se vrátit.


Ale proč? Stejně mě tam nikdo nečeká. Jsem tam… sám. Víc se schoulím a obejmu se pažemi. Začíná mi být zima, v žaludku mi kručí. Další povzdech splyne z mých rtů.
Zvednu se a pomalým krokem, s rukama hluboko v kapsách, se vydám domů.


Strčím klíč do zámku a zarazím se. Vždyť jsem zamykal… Vejdu dovnitř, v chodbě pár bot, na věšáku bunda. Ani jedno z toho nepatřilo mně. Zuju se a přeťapkám do obýváku. Vše vypadalo stejně, jako v okamžik, kdy jsem to tu opouštěl. Jen jedna věc tu byla navíc. Osoba sedící v křesle.


"Adame?" Zvedl hlavu a usmál se. Bože, neusmívej se… nechci, aby se mi podlomila kolena.
"Tommy. Proboha, kde jsi byl? Vždyť jsi úplně promočený."


Pokrčím rameny. "Venku." A přemýšlel jsem o tobě. Zakroutím hlavou a odhrnu si mokré vlasy z tváře.
"Co ty tu děláš? A jak jsi se sem vůbec dostal?"
"Dveřma. Přijel jsem za tebou. Dlouho ses neozval, a už před tím ses choval zvláštně. Přijde mi, že se mi vyhýbáš." Polknu. To jsem byl až TAK nápadný? To je zlý…


"Nevyhýbám se ti, jsem v pořádku a nic se neděje. Viděl jsi, tak můžeš domů. Sauli na tebe určitě čeká." Prsknul jsem, otočil se na patě. Z ložnice jsem si vzal něco suchého na sebe a zamknul jsem se v koupelně. Snad jsem bláhově čekal, že se zvedne a odejde, že mě nechá být… Ale jako bych ho neznal.


Svlékl jsem ze sebe mokré věci a vlezl do sprchy. Pustil jsem teplou vodu a nechal se jejím proudem zahřívat, laskat… Kolikrát jsem přemýšlel, jak moc hřejivá je Adamova náruč, jestli by na mne měl stejný účinek jako teplá voda. Zda-li by mne tak krásně zahřál, uklidnil, uvolnil…
Smyl jsem ze sebe ten chlad, zaschlé slzy a rozmazaný make-up, ale mé starosti… seděly rozvalené na křesle a čekaly, až jim uvařím kafe a pohostím sušenkama.

Vyhřátý, převlečený a s mokrými vlasy jsem se vrátil do obýváku, který byl od kuchyně rozdělen jen barem a stoličkami. Seděl tam. A čekal.
"Dáš si kafe?" zachroptím. Trochu překvapeně se na mně otočí. "Eh… jo." Kývnu a jdu zapnout rychlovarku. Jemu nachystám kafe, sobě čaj.


"A něco k jídlu chceš taky?" Neotáčím se. "Ne, to nemusíš." Jen kývnu a otřu si nos do rukávu. Bože… zas budu nachlazenej. Paráda.
Zaleju hrnky a Adamův postavím na bar. Až k němu se mi nechce. Začnu si chystat něco k jídlu, protože už fakt umírám hlady.


Adam si sedl na stoličku, přitáhl si k sobě hrnek, ale já stále cítil jeho pohled na svých zádech. Otočil jsem se s chlebem v ruce. Zadkem jsem se opřel o linku a sledoval ho, přežvykujíc sousto.


"Tommy, co se s tebou děje?"
Polknu a zakroutím hlavou. "Nic, Adame. Jenom… jsem unavený a teďka asi i nachlazený."
"Nelži mi." Sklopím hlavu a zadívám se na ponožky. Na palci se mi zase dělá dírka… Hm…


"Nelžu ti, Adame. Jen prostě…. Nechci o tom mluvit. Není… mi to příjemné a… prostě to nechci řešit. Rozumíš mi?"
"Říkáme si všechno, Tommy." Zakroutím hlavou. "Už dávno ne. Nevšiml sis toho? Každý máme něco, co ten druhý neví." Asi jsem ho zarazil, protože nic neřekl a raději upil ze svého hrnku. Znovu jsem se zakousl do chleba.


Byl jsem rád, že mě nechal se najíst. Promnu si kořen nosu. "Už je pozdě… myslím, že bys měl jít."
"Vyhazuješ mě?" Zamrkám. Ten… tón byl tak ublížený. Svěsím ramena. "Ne to ne… jen… jsem unavený, Adame. Chci se jít vyspat. To je vše." Pokusím se na něj usmát, ale mám dojem, že teď mi můj nacvičený "všechno-je-v-pohodě" úsměv nebude nic platný.


"Jsi v pořádku?" Přikývnu. Teď doopravdy myslím jenom na postel, teplé objetí přikrývek a možnost zavřít oči a oddat se spánku. Protřu si oči. Napiju se čaje, než se i s hrnečkem rozejdu do ložnice.
"Ven trefíš, viď?" Pokusím se pousmát. "Jdu si lehnout, promiň, že jsem si neudělal čas."


Sledoval mě celou dobu. Ve dveřích pokoje jsem se zastavil a opřel se bokem o futra. Na chvíli se mi zatmělo před očima.
"Nejseš v pohodě."
Odlepím se od dveří, hrnek položím na stolek a sednu si na kraj postele.
"Nejsem. Spokojený?" šeptnu už unaveně a mírně naštvaně. Zalezu si pod deku.


"Budeš v pořádku? Nemám tu zůstat?"
Zavřu oči. Tak moc si přeji říct: "Nikam nechoď." Přesto jsem zakroutil hlavou.
"Zvládnu to. Běž klidně domů. Nic mi nebude."


Má slova klamala, mé tělo mne zrazovalo. Nevěděl jsem, co dělat. Jestli by u té postele byl jen o chvíli déle, nevím, co všechno se mohlo stát.
Pohlazení a polibek na čelo. Zůstal jsem ležet, ani oči jsem neotevřel ve snaze zadržet slzy, které se do nich zase hrnuly.


"Stavím se zítra." Přikývnu. Jen slyším jeho kroky… šramot, když se oblékal a obouval, klapnutí dveří.


Osaměl jsem.
A v ten okamžik jsem dal slzám volný průchod. Záleží mu na mně, ale jen jako na kamarádovi. Jak jsem si kdy mohl myslet, že by to mohlo být něco víc… Jsem bláhový. Nikdy mě nebude milovat. Nikdy…
Neustálý pláč mne brzy vyčerpal, mé tělo vypnulo a já tak vyšel vstříc spánku.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alex Alex | Web | 4. prosince 2011 v 1:34 | Reagovat

Tvoje první Adommy povídka dopadla skvěle :D Jen jsem si musela zvykat na přítomný čas, protože když mě se líp čte, když je to v minulém, ale to vůbec nevadí, líbí se mi jak popisuješ a práce se slovy :)

2 Natsumi Natsumi | Web | 4. prosince 2011 v 12:57 | Reagovat

naozaj sa ti podarila ;) v pár okamihoch som mala aj slzy v očiach :/
teším sa na pokračovanie ! :D :D

3 Wickey Wickey | Web | 4. prosince 2011 v 15:29 | Reagovat

Jéé konečně i Adommy povídka :DD Začátek mě moc zaujal, těším se na pokračování ;DD

4 LambertGirl LambertGirl | Web | 20. října 2012 v 23:53 | Reagovat

Jak jsi se sem dostal? Dveřma :DD To mě zabilo! xD :DDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama