Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Time for miracles 2/2

18. listopadu 2011 v 17:08 | Undertaker
Ještě chvíli jsem setrvával na místě, než jsem si šel k baru pro další pití. Koutkem oka jsem zaregistroval, že se Adam rozhlíží. Pohledem se na chvíli zastavil na mě, než ho po ruce pohladila Týna. Sklonil se k ní a ona mu cosi řekla. Do dlaně mu vložila nějaké peníze.
Zvedl se a došel k baru. Já seděl na stoličce a jen se zadíval do své sklenice. Kývnutím k sobě přivolal barmana a sledoval mě, jak svůj drink míchám. Objednal si a čekal.
"Tys byl na koncertě." Zvednu k němu pohled. "Um… jo. Byl." Usmál se. Moje oči se rozšířily. Téměř jsem nevěřil, že se na mě fakt usmál. Na mě!


Barman před něj postavil drink, ale on se nezvedl a neodešel. Zůstal sedět a sledoval mě.
"Vypadáš dobře. Máš… parádní vlasy." Natáhl ruku a uchopil pramen z mé ofiny. Polknu a jen k němu zvednu pohled. "No… ty taky vypadáš skvěle. Na živo dokonce líp než na fotkách nebo ve videích."
Rozesmál se. "Vážně? Chvála mě vždycky potěší."

Polknu. Je to až podezřelé, že zrovna já se tu bavím s hvězdou, po které jsem se mohl uslintat.
"Odkud jsi? Máš moc dobrou angličtinu, abys byl odsud." Pokrčím rameny. "Moje mamka je Češka. Ale táta pochází z Ameriky. Narodil jsem se v San Francisku, žil jsem tam do svých… dvanácti."
Upiju ze sklenice a čekám na jeho reakci.
"Tak San Francisko. Pamatuješ si to?" Zamyslím se. "Jo. Bylo tam fajn. Klidně bych se tam vrátil." Přikývl.
Dál jsme to nerozváděli. Aspoň, že tak.
"A jak… se vlastně jmenuješ?" Uculím se. "Brian."
"Brian… krásný jméno."
Objednali jsme si misku s pistáciemi. Mlčky jsme je uzobávali, než jsme se oba natáhli najednou. Naše prsty se setkaly. Zarazil jsem se a můj pohled zamířil vzhůru. Střetl se s jeho ledově šedýma očima. Polknu. Chci svou ruku stáhnout, ale on byl rychlejší. Jemně ji uchopil do své.

"Máš hrubá bříška prstů. Hraješ na kytaru?" "Ano." Na rtech se mu objeví takový zvláštní úsměv. "Mám rád, když se mne dotýkají takové prsty. Je to tak jiné… ale zároveň strašně vzrušující."
Zamrkám a sklopím pohled. Nevím, co si mám myslet.

Postaví se, přesto mě pořád drží za ruku. "Pojď si zatancovat." Chvíli na něj nevěřícně zírám, než se jím nechám odvést na parket. Přitáhl si mě blíž.
Obklopovala nás hudba a dav tancujících lidí. I já se brzy poddal rytmu, přizpůsobil se prostředí. Chtěl jsem se bavit a bylo mi jedno, co si o mně kdo myslí. I když u jedné osoby mi to moc jedno nebylo. A ta byla přímo přede mnou.
Postupně jsme se k sobě přibližovali, až jsme nakonec tancovali tělo na tělo. Ucítil jsem jeho ruce na svých bocích. Neměl je tam jenom položené… Hladil mě. Zadíval jsem se mu do tváře, on se ke mně jen sklonil.
Jeho rty byly tak blízko… bože, jak já se k nim chtěl natisknout… líbat se s ním.

"Pojď se mnou na hotel." Zamrkal jsem a nechápavě na něj zíral. "S tebou?" "Jo. No tak."
Přikývnu. "Dobře. Jen… si dojdu pro věci. Sejdeme se venku." Kývl a pomohl mi prodrat se do volného prostoru. Odběhl jsem k našemu boxu a jen si vzal svoji bundu a tašku. Dal jsem Nině pusu na tvář.
"Ty fotky chci vidět všechny na facebooku na skupině. Založte tomu někdo album." Několik zvednutých palců mi jako odpověď dostačuje. Zamávám jim a vyklušu ven.
Jen se rozhlížím a přešlapuju, než přijde. Došel ke mně a za pas si mě přitáhl k sobě. Usměju se a přitulím se k němu.
"Nebojíš se?"
"Čeho?"
"Že… se to donese Saulimu?" Na chvíli se zarazil, ale pak se rozesmál. "To nějak zvládnu." Nepozdává se mi to, ale nakonec přikývnu. "Um… dobře."

Byl ubytovaný v luxusním hotelu. Nemluvě o pokoji. Jakmile jsem vešel do dveří, spadla mi čelist. Už v hale se mi motala hlava z toho, jak to bylo krásný… ale ten pokoj… vražedný.
"To je… nádhera." "Jo. Je to naprosto fantastický pokoj. Ale to hlavní jsi ještě neviděl." Otočím se na něj. "A to je?" Nabídl mi ruku. Chopil jsem se jí. Pokoj se skládal z obýváku, ložnice, koupelny. A my zamířili do ložnice. Celé místnosti vévodila obrovská manželská postel. Už od pohledu vypadala velice pohodlně.

"Můžeme ji vyzkoušet, pokud chceš." Přitáhl si mě za pas k sobě. Uchopil mou bradu mezi palec a ukazovák, nadzvedl mi tak hlavu a něžně se vpil do mých rtů. Zarazilo mě to. Po chvíli laskání jsem mu to začal oplácet. Bylo to jen letmé tření o rty toho druhého, než se on pokusil dostat dál. Obkroužil mé rty jazykem, vpustil jsem ho dovnitř. Možná… toho budu později litovat, ale teď jsem to chtěl. Líbat ho, dotýkat se ho… oddat se mu.
Hladil jsem ho po hrudi. Upnuté tričko mi brzy začalo překážet. Začal jsem mu ho vyhrnovat, než jsem se na chviličku odtáhl od jeho rtů. "Sundej to…" Usměje se a přetáhne si tričko přes hlavu. "A ty nic?" Ušklíbnu se, ale taky ho sundám.
Znovu se k němu přisunu, znovu spojím naše rty. Jeho jazyk v mých ústech je něco dech beroucího. Zvědavé dlaně na mé kůži, po chvíli rozepínající můj pásek, knoflík a zip na kalhotách… Postupně mě dotlačil k posteli. Sedl jsem si. Jeho rty opustily spojení a jen se polibky přemisťoval. Tvář, brada, jazykem objel obrys čelisti. Drobné polibky na krku a hrudi, postupující na břicho.
"Nadzvedni se." Uposlechnu, stahuje mi kalhoty. Pod kolena to jde v klidu, ovšem u mých úzkých nohavic je trochu problém, že se občas "zaseknou" a jdou velmi těžko sundat. A stalo se to právě teď. Bylo to až k smíchu, jak zápolil s mými kalhotami, jen aby je sundal. Smáli jsme se oba, bylo to… tak absurdní. Mé kalhoty byly dole. To bylo hlavní. Klečel přede mnou a díval se mi do tváře, na rtech stále úsměv.

Pohledem jsem ho pobízel. Chtěl jsem, aby to udělal. Toužil jsem po tom.
Postavil se. "Uveleb se. Máme na sebe celou noc." Uposlechnu. Posunu se víc do středu postele. Je doopravdy pohodlná, nemluvě o příjemnosti povlečení. Adam také shodil své kalhoty a vylezl za mnou. Klesl vedle mě a dlaní mě hladil po nahém hrudníku a bříšku.

"Jsi překrásný, Briane." Usměju se. "A ty máš v sobě cosi… magického." Skousnul jsem si ret, když mezi prsty promnul mou bradavku. "Jo magického? To slyším prvně."
Skloní se a olízne tu druhou bradavku, než začne kroužit po mém hrudníku. Přivírám oči. Je to tak šílené… a tak nádherné.
Jeho rty už byly u lemu mých boxerek. Nadzvednu se na loktech, abych mohl sledovat, co se mnou dělá. A že bylo na co se dívat.

Zvedl ke mně své oči. Polknu. Jeho pohled je jasný, čeká na svolení. Olíznu si rty a přikývnu. V tichosti mi je začne stahovat. Mé tváře získávají rudou barvu, cítím se trochu trapně.
Uchichtl se. "Jsi roztomilý." Skousnu si ret a střetnu se s jeho očima. Znovu. Jsou tak nádherné.
Jeho horké dlaně bloudily po mé kůži. Byly tak… příjemné. Jeho prsty nebyly tak zhrublé, jako ty moje. Bloudil mi po podbřišku, několikrát se i "náhodně" dotkl mého přirození.
Pomalu roztáhnu nohy. Na jeho rtech pohrává úsměv, přesune se mezi ně. "Trochu nedočkavý, nezdá se ti?" Ušklíbnu se. "Ty snad nejsi?" "Prokoukl jsi mě." Uculím se, ale to už mám jeho rty na svých. Jeho dlaně bloudily po mém těle, dráždily ho. A já nechtěl zůstat moc pozadu. Zezačátku jsem se usídlil na jeho hrudi, než jsem se potom pomalu přesouval na břicho, podbřišek… kde mě zastavil až lem jeho prádla. Nespokojeně jsem mu do polibku zamručel a ladně mu pod gumu proklouzl. Chtěl jsem si hrát a jeho chlouba na to snad čekala. Vlastně… určitě na to čekala. Laskal jsem ho. Čelem se o opře o to moje. Oddálil tak naše rty a ztěžka vydechl.

"Říkal jsem už, že miluju prsty zhrublé hraním na kytaru?" Uculím se. "Jistě. V tom baru." Zamručel. Jeho penis mi jasně sděloval, co by se mu tak líbilo. Olíznu si rty a nervózně se pousměju.
"Udělej to," šeptnu. "Vezmi si mě."
Dal mi letmý polibek na rty, než se odtáhl, aby sundal ten poslední kousek oděvu, který jej zahaloval.

Znovu se ke mně naklonil. "Opravdu? Můžeš si to ještě rozmyslet." Ušklíbnu se. "Ale no tak. Už jsem to nechal zajít dost daleko." Pohladím ho po tváři. "Už jsem tebe nechal zajít dost daleko. Udělej to."
Přikývl. Natáhl se ke stolku a ze šuplíku vytáhl kondom a gel. Zhluboka dýchám a skousávám si ret. Trochu se toho bojím, ale na druhou stranu… vím, že to bude něco, na co do konce života nezapomenu.
Vklouzl do mě jeho prst. Čekal, než si zvyknu. Párkrát s ním zahýbal, než k němu přidal i druhý. Pomalé, líné pohyby, i následné roztahování. Mé tělo se mu podvolovalo až příliš snadno. Třetí prst byl zezačátku dosti nepříjemný, ale i ten jsem poté přijal. Přivíral jsem oči, ale zpoza řas jsem jej stále sledoval. Bylo to tak… zvláštní.
Podíval se mi do očí. Najednou opustil mé tělo.
Roztrhl obal, nasadil si kondom a já věděl, že i kdybych chtěl, teď už couvnout nemohu. A já… ani nechtěl. Možná to byla chyba- je přece zadaný. Ale v tuhle chvíli byl jen tenhle pokoj a my dva. Já a on. Byla to naše chvíle, náš čas… na zázraky.

Do očí mi vhrkly slzy, když do mne pronikl, z úst se mi vydral přidušený výkřik bolesti. Jakýsi popud mě nutil, abych utekl té bolesti, abych se odtáhl. To by tu však nesměly být jeho rty, které mne líbaly, jeho dlaně, které stíraly mé slzy. Jeho tichá slova, která mi šeptal, aby mne uklidnil.
Trvalo několik minut, než jsem mu kývnutím svolil se ve mne pohnout. Stále to bylo nepříjemné, ale doteky hřejivých dlaní na mém těle to tak nějak… mazaly. Po pár pomalých a opatrných přírazech se ze mne vyloudil první tichý sten.
Klouzal uvnitř mého těla. Cítil jsem ten tlak, když mě zaplňoval. Cítit ten pohyb ve mně bylo něco, co ve mne vzbuzovalo pocit slasti, když si mé tělo zvyklo. Procházely mnou vlny vzrušení. Natáhnu ruce a stáhnu si Adama k sobě. Přitisknu se mu na rty. Naše těla se vzájemně třou, jedno o druhé. Na pokožce nám pomalu vystupuje pot, ale není to nepříjemné. Společná hra našich jazyků, souboj o dominanci… přesto je vše takové hravé.

Mé dlaně hladily Adamova záda i boky. Když narazil na mou prostatu, zatnul jsem mu nehty do kůže. Stačilo aby se o ni jen mírně otřel a už jsem kňučel slastí. Svíjel jsem se pod jeho doteky, kterými těšil mé tělo.
Přírazy zrychlovaly, stávaly se intenzivnějšími. A já si dovoloval být trochu hlasitější. Umlčely mne jeho rty, naše drobné polibky. Dlaní jsem vklouzl mezi naše těla a uchopil svůj ztopořený penis. Pomalu s ní začnu pohybovat. Ovšem zastavila mne jeho ruka.
Oddálil své rty a zadíval se mi do očí. "Už jen chvíli," šeptl a já přikývl. Povolil jsem stisk na svém penisu a ruku položil vedle své hlavy do polštářů. Nechal jsem ho. Věřil jsem mu. Ve všem, co dělal.

Po dalších několika málo minutách se jeho tělo otřáslo. Svěsil hlavu a vydechl. Věděl jsem, že on právě dosáhl vrcholu.
Zhluboka dýchal. Narovnal se, mezi prsty semknul mé vzrušení a párkrát zkusmo pohnul dlaní. Mručel jsem u toho. Bylo tak neuvěřitelné, co mi prováděl. I mé tělo mu vycházelo vstříc. Boky jsem se pohyboval proti jeho dlani.
Díval jsem se do jeho tváře. Měl tak uvolněný výraz… Možná i díky tomu jsem i já pocítil to mravenčení… ten třas a uvolnění.

Víc jsem se zabořil do polštářů. Oči se mi klížily.
Vyklouzl z mého těla. Najednou jsem se cítil… prázdný. Bylo to tak jiné, než před tím. Otevřel jsem oči, abych se na něj mohl ještě chvíli dívat. Natáhl se pro kapesníčky a otřel svou dlaň a mé tělo. Usmíval se při tom. Kapesník i s použitým kondomem jen hodil do koše.
Lehl si vedle mě, otočil se na bok a sledoval mě. Stejně, jako já jeho. Nesměle jsem k němu natáhl ruku a zapřel se jí o jeho hrudník.
"Teď… to asi končí, že?" Pousmál se, jemně se dotýkal mé tváře.
"Všechno začíná, ale i končí. Kdykoli mi můžeš napsat." Zakroutím hlavou. "Nikdy neodepíšeš."
Přitáhne si mé tělo blíž. "Ty mne doopravdy znáš." Smutně se pousměju, vím, že to byla jen jedna noc.

Vlhly mi oči, přesto jsem plakat nechtěl. Věděl jsem, že to tak dopadne. Nevím, nic jsem si od toho nesliboval, nic jsem si nenamlouval. Přesto… jsem byl smutný.
Znovu se naše rty setkaly. Už to nebylo tak vášnivé. Jen líné, mazlivé. Kdybych naivně věřil, řekl bych, že i zamilované. Ale má mysl, na kterou znovu dopadala realita, si prostě uvědomovala, že je to bláhová naděje a naprostá ptákovina.
Usnuli jsme ve vzájemném objetí, natisknut jeden na druhého. Možná jsem se nechtěl nikdy probudit a jen si zachovat v paměti tu chvíli, kdy jsme poslouchali dech toho druhého, užívali si vzájemně teplo našich nahých těl, vnímali vůni…

Probudil jsem se do prázdného pokoje. Aspoň mi to tak připadalo. Ležel jsem v pokoji sám. Jen na stolku v rohu pokoje bylo poskládáno mé oblečení. Po Adamovi nebylo nikde ani stopy. Odešel. Stejně rychle, jako se v mém životě objevil, tak i zmizel.
Vstal jsem a šel do sprchy. Stále bylo trochu zamlžené zrcadlo, bylo tu vlhko. Odešel teprve nedávno. I ta myšlenka mi vykouzlila na tváři úsměv.
Po rychlé sprše jsem se chtěl obléknout. Na hromádce mých šatů ležela kartička. Měla na sobě jedno slovo.

"BRIAN"

Polkl jsem. A otevřel ji.

"Briane, děkuji za to, co jsi mi dal. Vím, že bych ti nikdy nenapsal, přesto mne tvá zpráva určitě potěší. Nejspíš se už nikdy neuvidíme. Je možné, že i brzy zapomenu. Přesto… sis mě něčím získal.
Snad najdeš v životě někoho lepšího, než jsem já.
A děkuji za to, že jsem s tebou mohl prožít noc plnou zázraků."

Bylo to i podepsané. Po tvářích mi stékaly slzy, přesto jsem se usmíval. Kartičku jsem uložil do tašky ke svým věcem a oblečen a upraven jsem opustil hotelový pokoj.
Zastavil jsem se na recepci.

"Promiňte, host z pokoje 104… už odjel?" Mladík se jen podíval do záznamů. "Ne. Stále je v hotelu. Mám Vám ho zavolat?" Zakroutím hlavou.
"Ne, jen… mohl bych mu nechat vzkaz? Předáte mu ho?" Když přikývl, vyžádal jsem si papír a tužku.

"Realita je krutá a bolí. Člověk se tomu musí postavit. Oba jsme to věděli. Přesto to včera byl… náš čas na zázraky. Za ten ti děkuji. Za ten zázrak, co se stal. Brian."

Jen jsem nadepsal jméno člověka, který to měl dostat. Vděčně jsem se na mladíka usmál, poděkoval jsem a odešel.
Je čas, vrátit se ze snu do reality…

"It was our time. Our time for miracles…"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Snooki Snooki | Web | 18. listopadu 2011 v 17:15 | Reagovat

Ahoj, prosímtě, soutěžím o Vánoční dárek pro svého přítele. Bohužel na něj nejsem schopná ušetřit, jelikož chodím ještě do školy. Pomůžeš mi prosím? Stačí kliknout na tento odkaz! Moc mi tím pomůžeš, tak ti moc děkuju!
http://vanocni.datart.cz/nikola-holanova-si-preje-led-televize-lg (pod obrázkem stromečku dej tlačítko "darujte ozdobu" - uplně vlevo)
PS: Pokud by jsi potřeboval/a někde zahlasovat, stačí se ozvat!

2 Zuzu Zuzu | Web | 28. listopadu 2011 v 22:41 | Reagovat

děkuju =)) mě jednou kůň kopl a zlomil mi dvě žebra a ty pády taky nebejvaj krásný. Sparcles je tak trošku vyobrazení hřebce na kterým teď jezdím =)

3 Wickey Wickey | Web | 30. listopadu 2011 v 7:59 | Reagovat

Konec je trošku smutný, ale líbil se mi :)) Jen by mě zajímala jedna věc, jak jsi psala na začátku s tou Týnou:
"Sklonil se k ní a ona mu cosi řekla. Do dlaně mu vložila nějaké peníze."
to jako ta Týna Adama podplatila? nebo jsem to špatně pochopila? :D Každopádně máš skvělé povídky! x)

4 Extasy Extasy | Web | 21. dubna 2012 v 16:20 | Reagovat

Nevím kde začít, mám z toho plno dojmů... v první řadě to na mě ač se to asi normálně nemůže stát působí opravdu hrozně reálně, už jen díky okolnostem... posedlost hvězdou, koncert, Glamberts, tím si z toho opravdu udělala zázrak v realitě, po kterém každý z nás touží. Kdybys je nechala pohromadě, zkazilo by mi to celý dojem, takže konec je sice smutný, ale rozhodně oprávněný. Fakt se mi to skvěle četlo a okamžiky rozkoše v hotelu jsou nezapomenutelný... věřím, že i pro Adama by byly, kdyby se mu něco takovýho stalo:-)

5 Helie Helie | Web | 21. dubna 2012 v 22:57 | Reagovat

Já mám na krajíčku ty bláho... Tohle byla neskutečná povídka =) Nemyslím kvůli ději, spíš jako... pochvalu, tak :D Dokonale si vykreslila příběh, který snad každý z nás alespoň jednou prožil ve snu, a Brian měl to štěstí, že jemu se splnil =)) Mírně mě překvapila zmínka o Saulim, myslela jsem, že příběh probíhá při Glam Nation Tour (i když to by neodpovídal koncert v Praze, ale tak co... fantazii se meze nekladou, ne? :D), hlavně kvůli líbačce s Tommym :D Sauli musí být asi hodně tolerantní přítel, když ho nechá jet samotného na turné a ještě ho nechá ožižlávat se s někým na pódiu :D:D Kurník ale zase se zaobírám tou nejmíň podstatnou věcí jako vždycky :D:D:D
I když já vlastně ani nevím, co víc bych k povídce řekla. Samozřejmě je mi Briana líto, že byl "odkopnut" jako možná spousta dalších před ním i po něm, ale zase komu z nás se podaří splnit si sen? =) Kdyby povídka pokračovala, jsem si jistá, že Brian by s úsměvem ve tváři vzpomínal na krásné zážitky s Adamem, i když ze začátku musel být naprosto zdrblý... =) A jednou o tom určitě bude vyprávět svým adoptivním dětem, které si pořídí s mužem, který ho bude milovat a nikdy ho neopustí :D:D Ne, pardon, to ta pokročilá hodina, to ne já :D:D:D

Krásné, poutavé a skvěle se to četlo, i když ta délka byla vražedná :D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama