Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Try to believe 5

27. října 2011 v 19:50 | Undertaker |  Believe me...
Jak jsem slíbil, tak jsem učinil. Pomohl jsem mámě s úklidem domácnosti, i když to nenávidím.
Pousměju se a na půl čtvrtou se začnu chystat. Když doladím poslední detail, rozdrnčí se zvonek. Na tváři se mi objeví úsměv. Oh, jak je přesný. Vezmu tašku, seběhnu dolů a otevřu.
"Ahoj, Rone." "Ahoj, Dami." Mile se usmívá. Jeho rozcuchané vlasy, ležérní oblečení… Vypadá dokonale. Rychle nazuju boty a vyjdu s ním ven.


"Jsi tu zas na tom svém vražedném dopravním prostředku?" S úsměvem zakroutí hlavou.
"Ne, přijel jsem autobusem a k tobě došel pěšky. Není to tak daleko." Skloní se a lehce mě políbí do vlasů. "A navíc, myslel jsem, že bych tě pak pozval někam do baru. Co ty na to? Jít si zatancovat?"
Zamrkám. "No, já nevím. Ani nevím kam, nikam jsem moc nechodil." Poněkud překvapeně zamrkal, ale nakonec se rozesmál. "To nevadí. A jak jistě víš, všechno je jednou poprvý."
"Nejsem si jistý… jestli tam doopravdy chci. Nejsem ani nijak extra oblečený a tak." Touto větou jsem jej rozesmál. "Prosím tě. Sluší ti to, jsi sexy. Určitě upoutáš pozornost spousty lidí." Zčervenaly mi tváře. Líbilo se mi, jak mi lichotil.

Po příchodu ke kinu zaplatil lístky, i když jsem se ho snažil přesvědčit, že si svůj koupím sám. Ale jak řekl, film fakt nechal na mě, takže jsme do začátku promítání měli nějakých 10 minut. Nechali jsme si potvrdit vlezné a vydali se hledat sál, ve kterém bylo naše promítání.
"Tam vzadu." Ukázal Ron směr a já se usmál. Jo, bylo to tam.
Větší komedie bylo hledat sedadla. Já se tam totálně ztrácel. A nejlepší bylo, že kolem nás nebyla sedadla obsazená. Pozitivum.
Sedli jsme a já automaticky položil ruku na opěrku. On udělal totéž. Zamrkal jsem a podíval se na něj. Usmál se, ale ruku nestáhl. Spíš propletl naše prsty a zadíval se mi do očí. Na rtech mi zahrál úsměv. Líbily se mi jeho projevy pozornosti. Nevtíral se, nebyl hrubý. Plně mi to vyhovovalo.

Během promítání jsme sice věnovali většinu pozornosti plátnu, přesto jsme občas koukli po sobě navzájem, vyměnili si několik nesmělých pohlazení či doteků.
Nějak za polovinou filmu jsem se přisunul blíže k opěrce a položil mu hlavu na rameno. Ztuhnul, ale hned se uvolnil. Pousmál jsem se, dál sledujíc plátno. Jen jsem ucítil letmý polibek do vlasů. Přivřel jsem oči, jak to bylo příjemné.

Začal jsem uvažovat o tom, že bych u něj doopravdy zůstal někdy na víkend. Mohlo by to být… hodně zajímavé. A třeba bychom se více sblížili… možná snad i na jiných partiích? Polknu a zavřu oči. Na tohle bych neměl myslet. Alespoň ne teď.
Byl jsem neskutečně rád, že v sále bylo takové přítmí, že nešlo vidět, jak se červenám.

Naskočily závěrečné titulky. Vůbec se mi nechtělo zvedat. Narovnal jsem se a hlasitě mi prokřupnul krk. Ron se na mě jen poplašeně podíval, ale pak se rozesmál. "Nějak jsi mi tu ztuhnul."
Vzal mě za ruku a vedl mě k východu. Následoval jsem ho s růžovými tvářemi.

"Tak… půjdeme si někam sednout? Kousek odsud je mekáč, můžem si zajít na hamburger." Rozzářila se mi očka. "Tak tohle se snad nedá odmítnout!" Zazubil se, chytil mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. "Výborně. Hm… Ale víc, než hambáč mě láká něco jiného."
Zamrkal jsem, ale to už mi nadzvedl tvář a zlehka se otřel o mé rty. Neprotestoval jsem. Jen jsem se k němu víc natiskl a začal mu polibek jemně oplácet. Vůbec mi nevadilo, že se po nás lidé otáčejí.
Když se naše rty oddělily, trochu zrychleně jsem oddechoval. "Um… bylo to… lepší, než nějaký fastfood," špitnu a nesměle se na něj podívám. Usmál se a pohladil mě po tváři. "Ale hlad to nejspíš nezahnalo. Tak pojď."
Celou cestu si mě držel za pas u sebe. Pro mě to byl nezvyk, s žádným ze svých kluků jsem takhle nešel. Ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, hlavně, když mě tak příjemně hladil po boku.

V mekáči jsem byl nahraný, nevěděl jsem, co si dát. Já to ostatně nevěděl nikdy. Až mě do očí praštila cedule Burger 1955. Postřehl jsem, že Ron si ho prohlíží taky.
"Myslím, že už máme vybráno, jak tě tak sleduju." Zasmál jsem se a přikývl. "Rozhodně."
Objednali jsme si a spolu sedli k jednomu stolku v rohu. Bavili jsme se o filmu, hercích, muzice, jedli u toho burgery, popíjeli colu.
Bylo to snad nejhezčí odpoledne, jaký jsem zažil. Jak se mě jemně dotýkal, i jeho polibky byly jemné, měkké. Snad až starostlivé. Zamilovával jsem se do něj víc a víc. Věděl jsem, že žádného jiného kluka už nebudu zbožňovat jako jeho. Dostal se mi pod kůži.

"Půjdeme teda ještě do toho klubu? Vím o jednom, není daleko. I ceny jsou tam přijatelné."
Zamyslel jsem se. Do něčeho takového jsem se pouštět nechtěl, ale zároveň jsem nechtěl, aby náš společný den skončil tak brzo. Zadíval jsem se na špičky svých conversek.
"Nenutím tě. Můžeme klidně podniknout něco jiného. Jen nevím co?" Omluvně se usmíval. Snad možná proto jsem kývnul na ten návrh jít se někam bavit.
"No… a kde je ten klub? Myslím… že bych se nechal přemluvit."
Po mých slovech se jakoby rozzářil. "Dami…" Usměju se, vezmu ho za ruku a zadívám se mu do očí. "Budu tam s tebou ne? No… a kdyby se mi tam nelíbilo, tak…" Přikývl a dokončil větu za mne: "Půjdeme pryč." Kývnu. Naše pohledy se střetly. Dokázal jsem se v těch zelených očích ztrácet. Byly tak nádherné…

Zaplatili jsme vstupné. Každý svoje, kupodivu. Už tam mě to trochu překvapilo. Příjemný prodavač vstupenek i šatnář. Všechno usměvavý a vstřícný personál. Držel jsem se u Rona, i když jsem asi neměl důvod se něčeho obávat. Ovšem, jistota je jistota. Prošli jsme docela dlouhou a tmavou chodbou, končící závěsem. Ron jím prošel, já váhal. Bál jsem se tam jít.
Zhluboka jsem se nadechl a se zatnutými zuby jsem jím prošel i já… a zůstal jsem oněměle stát. Vstoupil jsem do obrovského prostoru, nádherně zdobeného, osvětleného. A celkově… naprosto fantastického.
Ron se zazubil a přitáhl mě k sobě. "Už jsem myslel, žes mi utekl." Pousměju se a přitulím se k němu. "To bych neudělal. A navíc… je to tu nádherné."

Vzal mě do jednoho boxu, usadil mě a do ruky mi vložil nápojový lístek. "Dej si, na co máš chuť. Zajdu to objednat." S kývnutím se zadívám do lístku a jen polknu. Nic z toho jsem v životě nepil, nevím, jak to chutná nebo co to se mnou udělá. Nakonec ukážu na jeden, co vypadá tak nejzajímavěji.
"Tequilla Sunrise? Dobře." Vezmu ho za ruku. "Rone… nikdy jsem nepil. Nebo spíš… žádný drink. Nevím, co to se mnou udělá."
Pevněji sevřel mou dlaň. "Neboj se. Bude to v pohodě. Není tam zas tolik alkoholu, aby tě to porazilo." Kývnu a pustím ho. Jen sleduji jeho vzdalující se záda.
Sledoval jsem, jak kolem prochází další a další lidé. Muži, ženy. Teenageři i dospělí. Jen jsem čekal, až se vrátí Ron. Přišlo mi to hloupé, že tu sedím sám a stávám se cílem zájmu procházejících.
A on opravdu přišel. V každé ruce jednu vysokou sklenici. Postavil sklenice na stůl, tu s oranžovým obsahem přede mne. Pochopil jsem, že to bude ta tequilla. Byl jsem hodně zvědavý, jak to bude chutnat.
Sedl si vedle mě a usmál se.
"Tak co, dobrý?" Kývnu. "No, zatím jo. Líbí se mi tu. Jen… mi přišlo hloupý, jak jsem tu seděl sám." Smál se. Jeho smích byl jako droga. Takový jemný, příjemný.

Pozvedl sklenici. "Tak… na dnešní večer?" Usměju se a pozvednu svou. "Na náš večer." Přiťukli jsme si. Trochu ustrašeně jsem brčkem upil z obsahu. Musel jsem přivřít oči. Bylo to sladké… a strašně dobré. Upil jsem znovu.

"Chutná ti to?" Zamrkám a sklouznu pohledem na Rona. "No… jo. Je to dobré. Moc dobré." Usměju se, abych svým slovům dodal trochu větší důraz. Asi se mu ulevilo, protože se trochu uvolnil.
"Ta hudba… to je z toho sálu za barem?" Přikývl. "Jo. Můžeme si pak jít zatancovat. Uvidíš, bude se ti to líbit." Pokrčím rameny. "Um, já nevím. Nikdy jsem nikde tancovat nebyl. Já snad ani nevím, jak se to dělá."
Rozesmál se. "Neboj se. Je to jednoduchý. Naučím tě to." Naklonil se ke mně přes stolek. "A klidně ti někdy mohu poskytnout soukromé hodiny." Dlaní mi přejel po stehně. Jen jsem cítil, jak mi hoří tváře. Abych zakryl rozpaky, tak jsem se znovu napil svého drinku. Vyhlédl jsem si v lístku ještě jeden, tak uvidíme, jestli na něj ještě dojde.

Dopili jsme a on mě vzal za ruku. "Tak pojď. Uvidíš, bude se ti to líbit." Nechal jsem se jím dovést až do tanečního sálu. A málem mi spadla čelist. Nečekal jsem, že by tu mohlo být tolik lidí. Ron mě dotáhl do houfu, protlačili jsme se skoro do středu parketu. Po krajích jsem si všiml několika vyvýšených podií, na kterých byly tyče. U některých se nakrucovaly holky, ale i kluci. Ron se ke mně natiskl. "Nech hudbu, aby tě vedla."
Lepší radu mi fakt dát nemohl. Ale když se tam začal nakrucovat… Polknu a zaposlouchám se. A opravdu, šlo to samo. Vím, že jsem nebyl nijak extra, ale myslím, že je hlavní, že jsem se bavil.

Z parketu jsme občas zaskočili na bar. Napít se, osvěžit. A samozřejmě- drinky, vodka s džusem a pivo. Vražedné kombinace, hlavně pro mě. Utvořila se kolem nás skupinka a nějací kluci mě dotáhli až k tyči. Vysadili mě nahoru a skandovali, ať začnu tancovat.
Jindy bych se k tomu nenechal ukecat, ale byl jsem už natolik v náladě, aby mi to nepřišlo. Prostě jsem se chtěl bavit, tak jsem začal. Písnička to byla hodně chytlavá, přímo lákala k nakrucování.
Pod mou tyč se prodral i Ron.
Nechal jsem se ovládnout hudbou, začal jsem si s tou tyčí hrát.

Využíval jsem všech jejích možností. Jen jsem slyšel nadšené povykování lidí pode mnou. Košili jsem měl už úplně rozepnutou, nechával jsem se unášet hudbou, ovlivněn alkoholem ve své krvi.
Asi po dvou nebo třech písničkách, kdy jsem byl už úplně hotový, jsem seskočil mezi lidi. Ron si mě k sobě hned přitáhl a majetnicky mě políbil. Cítil jsem jeho dlaně na svých rozpálených bocích. Teď jsem nechtěl nic jiného, než jeho doteky. Jeho rty. Otočil jsem se čelem k němu a hladově jsem vyhledal jeho ústa.
Myslím, že i s jistým nadšením se zapojil do polibku.

Mé dlaně vyhrnuly o kousek jeho triko a hladce pod něj vklouzly. Bloudil jsem po jeho zádech, zatímco naše jazyky se proplétaly v nějaké bláznivé souhře. Ti, co stáli nejblíž kolem nás, tak začali tleskat a skandovat. Ozýval se pískot, jásot a nadšené výkřiky.
Co se naše rty oddělily, usmíval jsem se. I na jeho rtech se usadil nádherný úsměv. Spolu s ostatními jsme se znovu vrhli do kotle, k tanci jsme se nechali strhnout velice snadno. Proč ne. Hudba hrála a my se chtěli bavit.

Šli jsme domů. Zavěšeni jeden do druhého, vzájemně se podpírajíc. Cestou jsme si zpívali nějaké známé písničky, i některé z těch, co jsme slyšeli v klubu. Bylo něco málo po půl páté v noci. Zastavili jsme se před naším domem. Začal jsem lovit klíče.
Odemkl jsem a podíval se na Rona. "Nepůjdeš dál? Mohl bys u mě přespat." Pousmál se a natiskl se ke mně. "Pokud bys mě chtěl u sebe v postýlce, nevidím v tom problém, můj nádherný tanečníku." Jeho rty se natiskly na můj krk a začaly s ním nebezpečnou hru. S úsměvem jsem si skousl ret.
"Tak pojď." Vzal jsem ho za ruku a po schodech nahoru. Chvíli jsem zápolil se zámkem od bytu.

Přiložil jsem ukazovák na jeho rty. "Pssst. Mamka spíí, nesmíme ji vzbudit," řekl jsem mírně přiopile. Otevřel jsem dveře a vpadli jsme dovnitř. Motali jsme se. Trochu jsme přebrali, ale v našem věku je to ještě omluvitelné.
Boty nechat u dveří. Zavřel jsem a zatáhl ho k sobě. Nikdo z nás se nenamáhal s nějakým převlékáním. Prostě jsme shodili, co jsme měli na sobě- tedy, spodní prádlo nám zůstalo. Zapadli jsme do mé postele.
Během pár minut jsme oba usnuli, naše těla vzájemně propletená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama