Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Forbidden love 7.

7. října 2011 v 20:31 | Undertaker |  Forbidden love

Zavěsil a odložil telefon. Přitáhl si k sobě Billa a hladil ho po vlasech. Mladík se jen třásl.
"Jak… na to přišel?" špitl roztřeseným hlasem.
Strify si ho jen držel u sebe, hladíc ho po vlasech a zádech.
"Nevím, Billy. Ale teď už je to jedno. Nezměníme to, co se stalo. Hlavně na to nemysli, ano? Zkus ještě usnout." Políbil ho do vlasů a jemně ho uložil do postele, zakryl ho dekou. Lehl si vedle něj. Bill se k němu hned přitiskl. A opravdu se mu během několika dalších minut podařilo usnout.




Strify už neusnul. Celou dobu se jim to dařilo udržovat v tajnosti a najednou to takhle prasklo. Od něj z kapely to věděl zatím jenom Kiro. Tedy, aspoň v to doufal. Ale tak nějak tušil, že z Tokio Hotel to ví všichni členové a jen doufal, že to neví jejich manažer. Opravdu nechtěl přijít o svého milence. O mladíka, který pro něj byl vším.

♥♥

Bill se probudil do slunného rána. Spokojeně se pousmál a rukou hmátnul vedle sebe. Zamračil se, natočil hlavu a otevřel oči. Strify vedle něho neležel.
Mlčky se posadil, šlo slyšet jen šustění přikrývek. Rozhlížel se kolem sebe, ale stopy po svém příteli žádné nenašel. Už to mu bylo podezřelé. Ale to, že necítil ani nic z kuchyně, neslyšel téct vodu z koupelny, to se mu nelíbilo. Byl snad v bytě sám? Kam ale jeho společník šel?
Chtěl mu zavolat, ale uvědomil si, že Strifyho telefon má Kiro. Stejně po svém mobilu natáhl ruku. Ale sáhl do prázdna. Nahmatal pouze desku nočního stolku, svůj mobil však nikoli.

V ten moment jej napadlo jediné, kam mohl jít. Ale mohl jen doufat, že takovou šílenost by neuskutečnil. Ovšem… Strify udělal přesně to, na co Bill myslel.

♥♥

Nechal telefon zvonit. To otravné tůtání mu už značně pilo krev, ale byl odhodlán to kvůli Billovi vydržet. Počítal snad i s tím, že dostane po tlamě. Nakonec to "tůt-tůt" ustalo a z repráčku se ozval hlas.
"Bille?"
"Ne, tady je Strify."

V Tomovi by se krve nedořezal.
"Kdes vzal Billův mobil?"
"Ze stolu. Hele, na takový věci nemám čas. Chci si s tebou promluvit na téma Miluju tvého bratra. Byl bys tak laskav a setkal se semnou za 15 minut v kavárně Pátá Avenue?"

Tom mu chtěl vmést do tváře, že je snad imbecil, když si myslí, že on půjde za ním. Ale nakonec musel uznat, že by to bylo fér vůči Billovi. S povzdechem souhlasil s časem i místem.

♥♥

Strify seděl v zadním boxu se svým šálkem kávy a jen klidně sledoval dveře. A opravdu se v nich objevila postava mladého muže. I přes to, že mu chyběla Billova elegance poznal, že se jedná o jeho bratra. Čekal, zda si ho všimne. A tak se i stalo, mladík se rozešel jeho směrem.
Byla to mírně váhavá chůze, nebyl si jistý, co od muže čekat.

Ještě dříve, než stihl usednout, stála u něj servírka s notýskem. "Co si dáte?" Chvíli si ji zaraženě prohlížel, než z něj vypadlo, že presso s mlíkem. Slečna odešla a Tom konečně usedl naproti Strifymu.

Chvíli ani jeden nevěděli, jak začít.
"Proč můj bratr?" Zasyčel Tom výhružně. Strify se jen znuděně napil své kávy.
"Proč?" Tom přikývl.

"Protože je jaký je."
Tom zamrkal. Tuhle odpověď nečekal. Byla tak… vyhýbavá, ale přesto byla pravdivou.
Na stolku před ním se objevila káva. Snad automaticky vzal lžičku, osladil a začal míchat obsah šálku.

"Jak dlouho… už to trvá?"
"Něco málo přes rok."
Tomovi vypadla lžička z ruky.
"R-rok?"
Druhý muž přikývl.

♥♥

Bill ťapkal nervózně po bytě. Neměl telefon a neměl se jak spojit s kýmkoli z těch dvou.
Ani na nikoho jiného neměl kontakt, kdo by mohl vědět, kde ti dva jsou. Bál se. Že ztratí důvěru bratra, milovaného muže… Teď mohl pouze setrvávat v nejistotě.

♥♥

"Takže… vy spolu žijete v jednom bytě?" "Jo. A musím říct, že takovej systematickej pořádek jsem ve věcech ještě neměl." Tom se zakuckal.
"Co? Bordelář Bill snad uklízí?" Vzpomněl si na bratrův pokoj, když jej prohledával.

Strify se rozesmál. "No, už to tak bude. Navzájem se nutíme k úklidu."
Toma až překvapilo, co všechno se o bratrovi dozvěděl. On vlastně ten polo-blonďák, co před ním seděl, nebyl tak špatný. Byla sice pravda, že na něm je několik věcí, co se Tomovi nelíbí, ale jeho bráška ho miloval. Dokonce tolik, že to tajil i před ním, aby mu jeho city nevyčítal.

"Myslím, že bych se měl vrátit domů. Sice jsem mu tam nechal na stole snídani, ale pochybuju, že vůbec něco jedl." Strify mávl na servírku, že by rád zaplatil. Ihned k němu přiklusala, skásla peníze a s jemnou úklonkou je nechala u stolku.
Zvedl se od stolu a usmál se na kytaristu.
"Řeknu mu, aby ti zavolal." Nasadil sluneční brýle a s rukama v kapsách vyrazil na cestu.

♥♥

Šramot klíčů v zámku. Bill trhnul hlavou a málem se přerazil o vlastní nohy, jak se zvedl z gauče a snažil se doběhnout do chodby.
Zapřel se dlaněmi o kolena a sledoval Strifyho, jak ukládá boty do botníku, svléká si kabát a věší jej na věšák.

"Ahoj miláčku. Snídal jsi?"
Jeho bezstarostný hlas… Zarazil se. "S-Strify…"
"Hm? Copak?" Usmál se, došel k němu a pohladil ho po tváři. Černovláskovi stékaly z očí slzy. Pověsil se mu kolem krku a odmítal pustit. Přimkl se k němu a vdechoval jeho vůni, smíšenou s vůní kávy a studeného větru.

"Bál jsem se," špitl plačtivě. Strify ho konejšivě hladil po zádech.
"Hlupáčku. Nemusíš mít strach."

Bill jen přikývl, ale stejně ho nepustil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama