Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Library Secret 2/2

28. července 2011 v 23:54 | Undertaker

Filip si myslel, že tím to všechno skončilo, ale mýlil se. Cuknul sebou, když se regál se skřípěním a zvukem, který zněl, jako když se sype kamení, odsunoval do strany. Petr si baterkou posvítil do míst, kde byla původní pozice regálu. Světlo baterky dopadalo na povrch zcela jiný, než byl zbytek této místnosti a ostatně i celé budovy. Byly to masivní dřevěné dveře, spojované železným kováním.
Filip by se nejraději otočil a s křikem utekl, přesto ho něco nutilo setrvat. Možná to byl právě konání druhého chlapce.
Hnědovlásek si poupravil tašku na rameni a rázným krokem došel ke dveřím. Filip chtěl něco namítnout, ale to už Petr tlačil dveře od sebe. Skřípění dveřních pantů rvalo Filipovi uši, ale zdálo se, že Petrovi to nevadí. Jakoby na to byl zvyklý! Rozběhl se za chlapcem, který už dveřmi prošel.



Scházel po kamenných schodech stále hlouběji do podzemí. Občas se musel skrčit, když se strop moc snížil. Temné schodiště vyústilo v obrovskou kamennou místnost s klenutým stropem, který se ztrácel v temnotách. Petr šel, jako by po těchto kamenech chodil léta, ne jen 3 minuty. Automaticky vytáhl z tašky sirky a zažehl louč, jež byla uložena v ocelovém držáku na zdi. Schoval baterku a místo ní vzal onu louč a dál nerušeně pokračoval v cestě. Filip byl v těsném závěsu za ním.
"Petře… kam to jdeme?" Odpovědi se mu dostalo záhy, když se na něj chlapec otočil a loučí ukázal do temnoty jednoho z oblouků. Než se stihl Filip na cokoli dalšího zeptat, pokračoval Petr suverénně dál.
Když se Petr znovu zastavil, pousmál se a zhluboka se nadechl. Jeho plíce plnil zatuchlý vzduch plný hniloby, tlejícího dřeva a vlhkosti. Přesto to bylo tak familiární, tak blízké, že mu to snad ani nevadilo.
Přistoupil ke kamennému dílci zábradlí, jež procházelo nízkým schodištěm. Pochodeň jen upustil do mosazné mísy.
Během mžiku z ní vyšlehly plameny, které se dál šířily rýhou, jež procházela středem schodiště. Filip jen zůstal stát na nejsvrchnějším schodu a s otevřenými ústy sledoval, jak se oheň šíří dokonale promyšleným a sestaveným systémem kanálků a struh. Před očima se mu znenadání rozprostřel pohled na obrovský kamenný labyrint. Jelikož se na něj díval shora, viděl jen spoustu ohnivých čar vykreslující tvary tohoto monstrózního útvaru. Polkl, protože věděl, že ať už jdou kamkoli, nyní musí projít právě tímto labyrintem. Přišel blíže k Petrovi a vyhledal jeho dlaň. Pevně ji uchopil a odmítal pustit, dokud se odsud nedostanou. "Hlavně, že chtěl jen knihu, aby mohl dodělat úkol do školy," prolétlo mu hlavou, než se jeho společník dal do pohybu.
Nezbývalo mu nic, než důvěřovat chlapci, jež je oba vedl do hloubi labyrintu.
Ztrácel se. Každá z chodeb byla stejná. Chladná a kamenná… nehybná. Aspoň si to celou dobu myslel, dokud Petr nezatlačil na jednu zeď, která se odsunula a otočila, takže vytvořila zcela novou chodbu. Byla temnější a ponuřejší, přesto však, jako by byla často používaná, téměř, jakoby se denně používala.
Dál pokračovali ve tmě. Filipa napadlo, že labyrint už dávno opustili, přesto se trochu bál, když kráčeli v naprosté tichosti takovou tmou, že si neviděl ani na špičku vlastního nosu. Zastavil se, až když narazil do Petrových zad. Chlapec stál před dalšími dveřmi. Otevřel je a Filip si musel zastínit oči, protože z místnosti vycházelo, pro něj velmi oslňující, světlo. Přitom to nebylo nic extra.
Petr vešel do místnosti a mlčky se uklonil.
"Bonumest vesperemagistrum.
"**
Filip vešel za ním, nechápal, proč Petr promluvil, ale jakmile si místnost prohlédl pořádně, myslel, že omdlí.
Nejednalo se o velkou místnost, přesto v ní byl dostatek prostoru pro mohutnou pec, spoustu polic s nepřeberným množstvím skleněných baněk, různých nádobek, ať už hliněných, mosazných nebo skleněných. Vedle pece byla dřevěná lavice, dle všeho určena k chvílím nočního odpočinku- čiže spánku. Přesto celé místnosti vévodil obrovský dřevěný stůl, na kterém byla obrovská laboratorní soustava sestavená z různě velkých a tvarově rozlišných komponentů. A právě v ní nepřetržitě bublala karmínově rudá tekutina.
"Ettu,puermeusesse discipulus." ***
Tiché bublání a hučení ohně proťal zvučný mužský hlas. Filipovi přeběhl mráz po zádech.
Ten muž byl doopravdy starý. Dlouhý bílý plnovous svědčil o velmi vysokém věku. Dlouhé bílé vlasy měl stažené zlatým prstencem a jeho roucho bylo nádherně zdobené, na některých místech trochu propálené.
Filip jen zakroutil hlavou. Muselo se mu to zdát, tohle přece nemůže být reálné. Žije přece v 21. století, není možné, aby pod KNIHOVNOU byla stovky let stará alchymistická laboratoř, natož s živým alchymistou!!!! To přece bylo nemožné. A přesto tu stál a na onoho muže se díval.
Petr vzal knihu z podpaží do dlaní a přišel s ní ke starému muži.
"Toto jest Vaše, Mistře." Muž jen přikývl a od chlapce si knihu převzal. V ten moment se ve Filipovi probudil knihovník.
"Tak moment! Jak Vaše… Tato kniha patří městské knihovně již celá desetiletí."
Starý muž na něj pohlédl a pobaveně se zasmál.
"Mladý muži, tato kniha náleží mne. Jejímu stvořiteli. Je v ní popsán přesný návod na výrobu různých elixírů, jež dokáží usmrtit, či znovu navrátit život. Mladý strážce knihovny, kdyby tato kniha padla do rukou těm, jimž její obsah není určen, mělo by to katastrofické následky."
Filip naslouchal starému muži. Strážce knihovny? Cože?
"Já… nejsem žádný strážce knihovny. Jsem jen student, v knihovně si přivydělávám…" Muž jen pozvedl ruku, aby chlapce umlčel.
"Již dost, mladý příteli. Ty jsi strážcem knihovny. Je na tobě, abys uchránil mé tajemství, celou tuto laboratoř. Nikdo další již sem nesmí vkročit."
"Nyní bych vás oba poprosil, abyste opustili mou laboratoř."
Filip založil ruce v bok a odmítal se kamkoli hnout. "Napřed mi vysvětlete, proč se Petr chová tak… zvláštně!"
Starý muž si pohladil plnovous. "Petr… Nuže, Filipe, Strážce tajemství, slyš." Filip by se nejraději zeptal, jak může znát jeho jméno, ale slova mu uvízla v hrdle. "Tvůj přítel, Petr, je reinkarnací mého studenta, jehož zabili při plnění úkolu."
Již nemusel říkat, že úkolem chlapce bylo chránit knihu.
"Vzpomínky na jeho minulé já byly probuzeny, když se dotkl knihy. Pokud si přeješ, abych mu vzpomínky uchoval, musíš mi zaručit, že jich nevyužije k vytváření zla."
Filip polkl a zadíval se na Petra, k němuž si vytvořil během té chvíle dost silné pouto. Přesto přikývl.
S pravou rukou na srdci poklekl na koleno a sklonil hlavu.
"Jako Strážce tajemství Vám přísahám, že nezklamu vaši důvěru a dohlédnu, aby vědomosti tohoto mladíka neučinily na světě nerovnováhu."
Starý muž se pousmál.
"Tímto jsi prokázal, že jsi pravý rytíř a muž se srdcem na správném místě. Nyní vstaň."
Filip se narovnal a sledoval, co alchymista dělá.
Když uchopil do ruky dýku a namočil ji do vroucí tekutiny, jež bublala v kotli na ohništi, zbledl. Muž došel k Petrovi. Vyhrnul mu rukáv na pravé ruce a na předloktí mu vykreslil několik symbolů.
Petr zbledl a vykřikl bolestí, když se rozžhavené ostří dotklo jeho kůže. Tmavá tekutina se mísila s chlapcovou krví. Po tvářích mu stékaly slzy.
Filip se chytil za levé zápěstí. Cítil tam palčivou bolest, jakoby mu tam někdo zevnitř propichoval kůži tisíci jehličkami. Když bolest polevila a on odtáhl ruku, spatřil tam drobný černý symbol. Vypadalo to jako něco mezi výžehem a tetováním. Přišel k Petrovi a opatrně ho vzal za ramena. Nedalo mu to a podíval se na ruku chlapce. Na předloktí mu právě bledly jizvy způsobené nožem. Ne, ony nebledly… rozpojovaly se, přesouvaly k chlapcovu zápěstí, kde se vzájemně proplétaly, než vytvořily stejný obrazec, jež měl on. Tázavě se podíval na starého muže.
"Nyní jste propojeni slibem. Hlídej ho, rytíři. Nyní on skrývá veškerá tajemství alchymie."
Filip přikývl. "Budu jej strážit, Mistře."
"Už běžte. Brzy bude svítat a vy máte ještě mnoho práce."
Filip si myslel, že cesta zpět bude snadná, ale o opaku jej přesvědčil už právě Petr, který se zhroutil. Filip si jej vzal do náručí.
"Vale,micondimentumalchemistssecretum." ****
Filip se otočil a kývnul. Poté se vydal vstříc temnotě chodby.
Když za nimi zapadly těžké dveře, regál se samovolně zasunul. Již byli zpět v knihovním skladu. Filip položil Petra na zem. Sedl si a složil si jeho hlavu do klína a sám se opřel o onen zaprášený regál, jež skýtal tajemství, která nyní musí střežit. Stejně tak, jako chlapce, který mu nyní klidně spal v klíně.

** "Dobrý večer, Mistře."
*** "I tobě, můj mladý učedníku."
**** "Sbohem, Strážce knihovny alchymisty."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sir Stify Kaulitz Uchiha Sir Stify Kaulitz Uchiha | Web | 29. července 2011 v 0:18 | Reagovat

zabils.... něco takového můžeš vymyslet jen ty xD jsem čekal nějakou válku 2 sětovou a ono toto xD no já se jdu zahrabat mezi pštrosy xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama