Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Library Secret 1/2

28. července 2011 v 23:53 | Undertaker

Připravila jsem si pro vás jednu takovou jednohubku... =D Library Secret je opředena starodávným tajemstvím, které objeví náhodně dva chlapci. Ale opravdu jen náhodně? Poodhalte, co skrývá stará kniha, nacházející se v nejtmavším koutu knihovny.
Příběh právě začíná...

PS: v textu se vyskytují latinské věty. Neručím za jejich správnost (věřte Google překladači, že). Překlad do češtiny najdete dole pod textem.


Seděl nad stolem v knihovně a mlčky louskal řádky, jež by mu měly pomoci s domácím úkolem do školy. Nakonec zoufale rozhodil rukama. Pročetl už tolik knih a stále nenašel vše, co potřeboval… i obrázků našel velmi málo, a to je učitel chtěl… Ale jak má kluk, jehož nikdy nebavila chemie, udělat práci na téma alchymie. Povzdechl si a zajel rukou do tmavě hnědých vlasů. Podíval se na stůl a pohled se mu zarazil na neustále se zvětšující hromadě knih. Už se mu z toho dělalo špatně.
Snad jediná zajímavá věc, kterou za celé ty hodiny objevil, byla informace o Nicolasi Flamelovi. To, že vyrobil "Kámen mudrců" věděl z knih o Harry Potterovi.
Povzdechl si a zvedl se. Seděl tu už kolik hodin, tak se zvedl ze svého místa a šel na chodbu, kde stál automat na kafe. Jedno teď potřeboval.


Jakmile přístroj sežral jeho drobné a on čekal, až si bude moct ten kelímek s kouřící tekutinou vzít, vyšel ze skladu kluk, co tu dělal na brigádě. Musel se usmát, protože mladý brigádník nebyl za knihami téměř vidět.
Počkal si na kafe a opřený o zábradlí ho upíjel. Odsud měl hezký výhled na "svůj" stůl, takže se nebál, že by mu někdo ukradl věci.
"Budeš chtít ještě nějakou knihu?"
Zvedl pohled od své kávy. Stál před ním ten mladík. Byl vyšší než on, světlé vlasy, piercing v nose a ve rtu. Něco, co ho odrazovalo. Pierc byla věc, co se mu vždy příčila. Ale jinak ten chlapec byl pohledný. Hlavně se mu líbily jeho modrošedé oči. Byly takové tajemné, téměř nečitelné. Dokázal by se v nich utopit. Z myšlenek ho vytrhla ruka, kmitající mu před obličejem.
"Haló, vrať se na Zem." Zamrkal. "Oh, jo, jo… Promiň." Omluvně se na knihovníka usmál. "No, potřeboval bych nějaké bližší informace, v těch knihách jsou jen… narážky." Blonďák přikývnul.
"Můžem zkusit něco najít. Mám dojem, že jsou nějaké ještě dole ve skladu. Pokud bys chtěl, můžu tě tam vzít. Teda… až tu zavřu. Šéf tu není, takže se na to nepřijde."
Chlapec zaraženě přikývl. "No… tak jo." Blonďák se usmál. "Jinak, já jsem Filip." Hnědovlásek se usmál. "Petr."
Filip se usmál. "Můžeš přijít v devět?" Chlapec přikývl. "Jasně."
"Super. Hele, vem si baterku, vzadu praskla žárovka a ještě jsem neměl čas ji vyměnit." Petr kývnul. "Dobře. Tak v devět." Filip příkývl. "Nechám ti odemčený zadní vchod." Petr znovu kývnul. Filip se otočil a šel si za prací.
"Filipe!" Zastavil se a otočil. "Děkuju." Blonďák jen zvedl palec, otočil se a odešel.
Ke knihovně přišel po deváté hodině. V tašce blok, penál s psacími potřebami a hlavně onu zmiňovanou baterku. Přibalil i termosku s kafem, bude se hodit. Hlavně, pokud tady stráví noc. Má jedinou výhodu. Zítra je sobota a to je knihovna zavřená, takže ven nespěchá.
Vešel zadním vchodem, jak mu Filip řekl. Šel temnou chodbou, než ho zastavil hlas. "Petře?" Trhnul sebou a prudce se otočil. Musel přivřít oči, protože se zadíval přímo do světla baterky. "Filipe?"
"Jo, to jsem já. Pojď sem, tudy."
Petr jen zakroutil hlavou, poupravil si tašku na rameni a vydal se za klukem, který mu slíbil pomoc.
Filip ho dovedl do skladu, tmavé místnosti.
"Dávej bacha, ať o něco nezakopneš." Přesně v tu chvíli Petr zakopl o hromádku knížek. Poplašeně vykvikl, ale nedopadl na zem, jak původně myslel, ale na Filipa. Chytil se vyššího chlapce kolem pasu a teprve, jak nabyl jistotu, si oddechl. Filip se zasmál.
"A pustit bys mě nechtěl? Myslel jsem, že hledáme knihy. A ty jsou až vzadu."
Petr zrudnul a urychleně se narovnal. Urovnával si mikinu a na Filipa se raději nepodíval. "Promiň."
"To nic. Tak pojď, ať to stihnem."
Petr ho následoval až do zadní části knihovního skladu a vydechl. Byl tu obrovský regál z nádherného, lakovaného dubového dřeva. Přejel po něm prsty a zamrkal. Posvítil si na něj baterkou a otevřel ústa v němém údivu. "Páni…" Ten regál byl nádherně zdobený fauny, vílami, jednorožci a dalšími fantastickými tvory a rostlinami. Když vstoupil do uličky, vydechl. Byla tam uložena spousta knih. A na všech byla silná vrstva prachu.
"Tohle… jestli je tady kniha, která mi pomůže… než ji najdu, bude to trvat celé hodiny." Filip se pousmál a vzal chlapce za rameno. "V klidu. Ty potřebuješ jen alchymii, některé knihy se zaobírají přírodními vědami. Už jsem to tu obhlížel. Teda… jenom tituly a to ne všechny. Víš co? Půjdeme každý z jedné strany. Ty od zdi, já od uličky. Alchymistické zápisky by měly být v téhle řadě." Ukázal na regál, zhruba v úrovni očí. Petr přikývl a přesunul se na konec regálu. Nebylo to tak daleko, regál není moc dlouhý.
Pohledem přejížděl po titulech. Některé byly snad ještě psané latinsky, u jiných byly strhané vazby, vybledlé písmo… nakonec ho jedna kniha zaujala. Polkl a s jejího hřbetu setřel prach.
Název byl vybledlý, úplně nečitelný… Přesto mu vnitřní hlas našeptával, že zrovna tuhle knihu potřebuje. Otřel si mokrou, přesto studenou dlaň do kalhot, než se pro knihu natáhl a opatrně ji vyňal z jejího místa. Přichytil si baterku bradou a sfoukl z přední strany prach. Téměř s úctou setřel prach ze zlatých písmen. "Zápisky, rok 1436?" špitl a vložil si baterku mezi zuby.
Skoro až nedočkavě knihu otevřel a v tichosti se začetl do písma. Hltal každé slovo.
"Našel jsi něco, Petře? Ehm… Petře?"
"…hac arte transmutationis dicebat. Ab uno ad aliud versare elementum*"Filip sebou trhnul, když slyšel mladíka plynule hovořit latinsky. Doběhl k němu a chytil ho za ramena, zatřásl s ním. "Petře! Tak Petře, vnímáš mě?"
Mladík zvedl pohled a zapíchl pohled svých oříškových očí na Filipa. Ten jen zděšeně zalapal po dechu, pustil jej a ustoupil o pár kroků zpět. Ten pohled byl… tak prázdný. Úplně skelný. Jakoby Petr snad ani nebyl duchem přítomný.

Zničehonic se v místnosti zvedl vítr. Filip se poplašeně rozhlížel kolem. "Doprdele, co se to tu děje…" Byl zmatený a začínal se bát. Petr ho nevnímal, jen se dál věnoval knize a mezi regály se proháněl vítr… Který tu správně vůbec nemá co dělat. Vždyť tu nejsou žádná okna a dveře jsou zavřené!
Znovu se zaměřil na Petra, jehož kroky mířily k němu a jeho konci regálu. Ustupoval před chlapcem, který se choval jako posedlý. Jeho tmavé vlasy povlávaly, jakoby je něco nadnášelo. Filip na něj zamířil baterkou.

Petr, ovládán neviditelnou silou, přesně věděl, co dělá. Uvědomoval si každý svůj pohyb, přesto své tělo neovládal. Zavřenou knihu nesl pod paží. Zadíval se na nádherné obrazce, jež zdobily bok regálu. Natáhl ruku k jedinému drakovi a prsty se jej nesměle dotkl. Soustředěně krčil obočí, když jemným tlakem draka zatlačil dovnitř. Hned nato, se vysunul jeden ze spodních jednorožců, čímž vznikl primitivní pákový spouštěcí systém. Petr stlačil jednorožce rohem k zemi a od regálu ustoupil.




* "…tomuto umění, říkávalo se transmutace. Přetvoření z jednoho prvku na jiný."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sir Stify Kaulitz Uchiha Sir Stify Kaulitz Uchiha | Web | 29. července 2011 v 0:19 | Reagovat

objetí..lol... rok..lol.. chodba..lol... jednička ..lol xD jdu na dvojku lol

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama