Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Vlk 9

1. června 2011 v 0:56 | GitM |  S vlkem v srdci
Na druhý den se oba vydali do lesa za smečkou. Kiro chtěl více poznat ty, se kterými Strify vyrůstal. Pozorně si prohlížel složení celé smečky. Velice ho překvapilo, že tuto smečku tvoří 5 druhů vlků, přičemž každý byl odjinud… Nejvíce zajímavým shledal Kiro vlka z Ruska. Bylo to mohutné, silně ustavené černé zvíře se spoustou vzpomínek a zážitků. Dalo by se říct, že to byl veterán celé smečky. Společně s ním z Ruska přišly dvě vlčice, sestry. Kiro s nimi seděl a poslouchal jejich vyprávění. Přece jen, cesta z Ruska je daleká a těžká. Hlavně pokud jste hnaná zvěř. Další zajímavé bylo jedno stepní zvíře a pak vlci z hor… Kiro byl naprosto fascinován tím, jak tato různorodá smečka dokázala přežít, když každý z nich byl odjinud, s jinými návyky a zvyklostmi.
Starý Rus mu vyprávěl i o Strifym. Velice si ho chválil. Znal ho od vlčete. A také vzpomínal, na malé vlče, o které přišli, když na ně přišli místní lovci.

"Už je to nějakých devatenáct let, co jsem toho cvrčka viděl naposledy… Bylo to takové malé chlupaté nic. Ale byl naprosto kouzelný. Narodil se jen o něco později než Strify. Byl by z něho nádherný silný vlk, kdyby jej tehdy nechytili. Kdo ví, co s ním udělali." Starý vlk se odmlčel a zadíval se do dáli. "Naháněli nás v lesích. V té době padli čtyři naši druhové a přišli jsme o jedno vlče. Byla to pro nás tragická noc. Nesměli jsme ani truchlit za naše mrtvé, našli by nás… Přišli jsme o Barda, vlka z Rakous plného odvahy a sršícího optimismem, Koryho a Lauru, sourozence ze Slovenska. Silní, avšak na toto nestačili. Padla i Charlé, mladá vlčice z pohoří Francie… byla nádherná. Lesklá hnědá srst, veselé oči. Ach, ty oči… Poslední z Východní smečky. A spolu s ní jsme přišli i o jejího syna. Jediní dva vlci z klanu. Ten malý… jmenoval se Kiro. Jako ty."
Kiro polkl. To… by možná vysvětlovalo jeho sny. Co když… to nebyly výplody fantazie, ale vzpomínky? Starý vlk si povšiml, že Kiro váhá, že má něco na mysli.
"Copak tě trápí, synku? Starému Dimitriji to můžeš říct, nebude už po světě chodit dlouho, aby o tom někde vyprávěl. Kiro se na něj podíval, ale pak se mu přiznal se vším, co jej tíží. Dimitrij se mu zadíval do očí.
"Máš její oči. Vidím v nich stejné jiskřičky." Natáhl se ke Kirovi a začal ho očichávat. "I přes to, že jsi vyrůstal s lidmi, cítím z tebe vůni francouzských hor." Rozšířily se mu zorničky.
"Ty ses vrátil, Kiro. Poslední z Francouzských."
Kiro tomu nemohl uvěřit. Seděl, nyní už sám, na kmeni stromu, kolena pod bradou a zamyšleně koukal před sebe. Přemýšlel, jestli by to mohlo být možné. Pokud ano, jak je možné, že vyrůstal mezi lidmi jako člověk? A kdyby to byla pravda, mnohé by to vysvětlovalo. Třeba, proč se někdy choval jinak než ostatní, víc jej zajímala příroda. A hlavně, proč ho rodiče nesnášejí. Není jejich. Ale podle všeho ani netuší, že je vlk. Jestli jím tedy skutečně je.
Objevil se nad ním stín, pozvedl hlavu a zadíval se do Strifyho modrých očí.
"Kiro, copak je to s tebou? Jsi smutný." Sedl si vedle něho na větev a přitáhl si ho do náručí. "Tady jsi mezi svými, nemusíš se bát."
Kiro se smutně pousměje. "Pokud je pravda to, co říká Dimitrij, jsem tu víc mezi svými, než si myslíš," špitne. Strify nakrčí obočí. "Co ti říkal Dimitrij?"
Chlapec se párkrát zhluboka nedechne, než se na svého společníka podívá. "Strify… jak se měníte na lidi?" Modrooký hoch na světlovláska překvapeně pohlédne.
"Proč to chceš vědět?" Kiro se na něj zoufale podívá. "Je to důležité. Jinak bych se tě na to ani neptal."
Strify si povzdechne, ale pustí se do vysvětlování: "V podstatě je to strašně jednoduchý. Stačí jen myslet na to, že potřebuješ ochranu lidské podoby. Každý z nás je originál, Kiro. U každého je to jinak. Stejně, jako každý má svoji podobu, svou tvář." Kiro chápavě přikývne.
"A obráceně? Z člověka na vlka?"
"Pomyslíš na svobodu… na dálavy domova, vůně, pocity… vítr, cuchající tvoji srst."
Kiro se o Strifyho opře a přivře oči. Pokud si dobře vybaví některé svoje sny… ne. Nejsou to sny. Vzpomínky… mohl by si vybavit domov… Francie… hory. Nádherné pohoří… Malé šedo-hnědé vlče se společně se třemi malými sourozenci sluní na římse. Teplé paprsky sluníčka ho šimrají na čumáčku, příjemný horský vánek mu cuchá štěněčí srst. A pak se objeví ona… nádherná vlčice… Zlehka do prcka dloubne a převrátí ho tak na záda…
Strify zalapal po dechu. Teprve teď Kiro otevřel oči. Cítil se trochu jinak. Teprve, když si chtěl sáhnout na tvář, spatřil, že místo lidské ruky zvedá packu. Naklonil hlavu na stranu a postavil se. Zafuněl a otřepal se. Připadal si ztuhlý. Asi z toho, že byl tolik let člověkem a dnes se konečně vrátil do své pravé podoby. Podívá se na Strifyho a naznačí mu pokoru, jako jeho podřízený.
"Kiro, poslední z Francouzských, by rád vstoupil do smečky."
Strify z kmene seskočil, na zemi místo dvou lidských nohou přistály 4 vlčí tlapy. Přistoupil ke Kirovi a očichal ho.
"Vítej, poslední z Východní smečky. Vítej zpět, má lásko." Olízl mu tvář a přitulil se. Teď už je nic nerozdělí.
Kiro přiklusal ke starému Rusovi a lehl si před ním. "Děkuji, Dimitriji, žes mi otevřel oči." Starý vlk přikývne.
"Tak přece jen ses vrátil, Kiro z Francouzských." Kiro se mu zadívá do očí. "Vrátil."
Když se znovu proměnil na člověka, protáhl se a zakroutil hlavou. "Myslím, že být vlkem je mnohem příjemnější. Sice nejsem zvyklý na 4 nohy a chlupatý ocas, ale za chvíli mi to přišlo tak přirozené… Je to úžasné!"
Strify jenom spokojeně zafuněl. Byl rád, že je Kiro vlk. Ale zároveň ho to trápilo. Kdyby se na to přišlo, byl by snad první na seznamu zabitých. I když… v lidské podobě by podle zákonů neměl být v ohrožení života. Ale to v podstatě nikdo z nich. Jenže se nejde vzdát své přirozenosti.
Ještě než usnul, Kiro přemýšlel o tom, co je. Cítil se teď rozpolcený. Věděl, že jeho lidská rodina ho zavrhla. Krom tety. A jeho pravá matka je mrtvá. A zabil ji právě někdo z téhle rodiny.
Vybavil si jeden sen, co se mu zdál, jak přijeli. Ta mrtvá vlčice, Charlé, jeho matka a nad ní… Pokoušel se rozvzpomenout se na ty tváře. Možná se mýlil, ale to bylo vysoce nepravděpodobné. Nad mrtvou se skláněl Karl. Proto Strify cítil vlčí krev… Je možné, že on to ví. Že to všechno ví. Polkl. To by pak znamenalo jen veliký průšvih.
Ve Strifyho objetí usnul. Myšlenky sice nijak uspořádané neměl, ale to nevadí, teplo těla ležícího vedle něj jej uklidňovalo.
"Cärstene, celé dny jsi pryč s tím psem. Kde se pořád couráte? To sis nevšiml, že potřebujeme tady na farmě pomoc?" Kiro protočí oči.
"Promiň strýčku, ale myslel jsem, že bys mi řekl, ať zůstanu a s něčím pomůžu. Vždycky jsi to tak dělal, protože já se každé léto toulal po lese." Starší muž si ho prohlížel, nakonec přikývl. "Dneska chci, abys zůstal tady. Budeš hlídat dům s tetou."
Strify zvedl hlavu, něco v tónu mužova hlasu se mu nelíbilo. Rozhodl se jej poté sledovat. Kdo ví, co má ten vrah v plánu. Kiro si všiml, jak je Strify rozrušený. Jen se natáhl a pohladil ho po hlavě.
Po snídani šel k sobě do pokoje, Strify zůstal dole, ležel na chodbě a čekal, až Karl projde kolem. Brzy se tak skutečně stalo. Prošel společně s Kirovým adoptivním otcem. Ještě chvíli vyčkával, než se vydal za nimi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wickey Wickey | Web | 25. března 2012 v 14:47 | Reagovat

Doufám, že nejdou zabíjet vlky..! :'(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama