Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Vlk 11- last chapter

2. června 2011 v 3:04 | GitM |  S vlkem v srdci
Dali se na útěk. Jenže muži nad nimi měli navrch. Věděli, že vlci prchnou. Štvaná zvěř to tak dělávala vždy, ve snaze uniknout nebezpečí.

Ozval se další výstřel a o vteřinu později jej následovalo bolestné vykniknutí. Kiro se prudce otočil a viděl, jak se jedno vlče nehýbe. Zastavil se a zavrčel. Byl vyděšený, vlče bylo mrtvé. A právě kvůli tomu byl o tolik odhodlanější toho střelce dostat.
"KIRO!"
"Běž! Dostaň je do bezpečí!" Strify se krčil pod spadlým kmenem, oči upřené na Kira. Ten oči na chvíli zavřel. Když se otočil a znovu je otevřel, viděl před sebou hlaveň pušky. Vyčítavě se zadíval na střelce. Věděl, že jeho adoptivní otec pozná jeho oči. Muž začal váhat. Tohoto okamžiku Kiro využil a proklouzl za Strifym. Společně znovu, po boku smečky, utíkali.
Kiro se zarazil, ale už bylo pozdě.
"Špatná cesta! Dostali nás!" Strify brzy význam jeho slov pochopil. Před nimi se tyčila kolmá skalní zeď. Nedokázali by se odsud dostat, ani kdyby chtěli. Neměli šanci.
Když se ozvaly kroky, všichni se otočili. Čelili lidem s puškami. Se zbraněmi, proti kterým neměli sebemenší šanci. Střelci se skrývali. Kiro temně zavrčel. Oba byli dobře maskovaní. Zakryli své pachy. Nevěděl, kde jsou, nedokázal je najít.
Dimitrij táhle zavyl. Ostatní se k němu přidali. Jako poslední zavyl Kiro. Byla to poslední píseň, všichni to věděli. Pokud tuhle noc někdo přežije, bude to stejně bolestné, jako kdyby všichni zemřeli. Jediný vlk se sám brzy zblázní.
První rána. Jeden z hlasů utichl. Mladá Ruska. Druhá začala výt o ti žalostněji. I ta během chvíle padla mrtva. Kiro se snažil identifikovat, odkud střelba přichází. Sklopil uši a zavrčel. Upřel oči do místa, kde předpokládal jednoho ze střelců. Křoví se pohnulo, věděl, že odhadoval správně.
"Rozdělte se! Jeden je vlevo v křoví, druhý za kameny! Nemůžou na nás útočit ze všech stran! Když se rozdělíme, můžeme to zvládnout!" přikrčil se. "Fairie, postarej se o Shina. Uteč s ním."
Ve vteřině se rozběhl proti střelci. Kličkoval a věděl, že ostatní dělají totéž. Lovci nevěděli, na který cíl mířit dřív. Zpoza kamenné hromady vyšel výstřel.
"DIMITRIJI!" Černý vlk se zhroutil k zemi. Čistá rána do hrudi. Kiro běsnil. Postupně přicházeli o celou smečku, lovci se prvotním úspěchem nenechali odradit.
S další ránou bolestně zabyl Strify. "Fairie!" Kiro se otočil, viděl, jak světlá vlčice padla k zemi, malý Shin do ní dlubal, ať se zvedne, že musí utíkat pryč.
Strify poznal, že bitva je prohraná. Nedokáží přežít. S bolestí v očích doběhl ke Kirovi a olízl mu tvář. "Uteč. Lásko, aspoň ty se zachraň. Vezmi Shina a utečte. Nevracejte se." Kiro jen zakroutil hlavou. "Ne. Ne, Strify! Já tě neopustím!" Strify zavrčel.
"Udělej co říkám! Já si vás pak najdu! Teď už běž!"
Kiro se prudce otočil a rozběhl se k mrtvému Fairininu tělu. Chytil Shina a utíkal s ním pryč.
Jeden z horských vlků si všiml, jak lovec míří na utíkajícího Kira. Odrazil se od kmene a s vyceněnými zuby se vrhl na jeho krk. Všemi čtyřmi tlapami přistál na zádech lovce. Zakousl se do krku své kořisti a odmítal pustit. To se mu ovšem stalo osudným. Zásah do hlavy nepřežil.
Kiro schoval Shina.
"Počkej tady. Nikam nechoď, dobře? Vrátím se pro tebe." Malý jenom přikývl a víc zalezl. Kiro se pousmál a rozběhl se zpátky. Musí zachránit Strifyho. Prostě musí.
Doběhl ale pozdě. Zarazil se na výstupku. Viděl, že jeho adoptivní otec je mrtvý, na jeho zádech mrtvý Choral. Všude roztroušená vlčí těla. A uprostřed toho všeho… Strify, krvácející, sotva se držící na nohou. Jindy by byl potěšen, že jeho partner přežil, ale hlaveň, mířící na jeho lásku, mu tu radost kazila. Vycenil zuby a seskočil na svého strýce. Karl padl pod tou vahou k zemi a puška mu vyletěla z ruky. Kiro seskočil a obratně ji odhodil ještě dál. Pak se postavil Karlovi čelem. Počkal, až se muž vyškrábe na nohy. Jakmile tak učinil, Kiro nezaváhal, prudce se odrazil a zakousl se muži do paže. Co nečekal bylo, že muž vytáhne nůž, který mu jen o chvíli později projede ramenem. Zaúpěl a pustil mužovu ruku. Otočil se a spatřil Strifyho v lidské podobě. Temně zavrčel a znovu se podíval na Karla.
Během okamžiku se na něj nevěřícně upíraly dvě hnědé oči. "T-to není možné…"
Kiro si odfrkl. "Ale ano, strýčku. Je to možné." Chladně se na něj podíval. "Podívej se své smrti do očí." Znovu se odrazil a jeho vlčí tesáky proťaly mužovu krční tepnu. Trhal hlavou, dokud si nebyl jistý, že je muž doopravdy mrtvý.
Můžovo tělo dopadlo na zem, Kiro jen funěl a pokoušel se udržet na třesoucích se nohou. Za ním se ozvalo další žuchnutí. Prudce se otočil.
"Strify!" Přiskočil ke Strifymu. V lidské podobě k němu padl na kolena. "S-Strify… Mluv se mnou… No tak…"
Modroočko se na něj podíval a pousmál se, tvář špinavou a zkrvavenou. "K-Kiro… Byl jsi… statečný." Jen zakroutil hlavou. "Nemluv, nevyčerpávej se."
Chtěl začít ošetřovat jeho rány, ale zarazil je pevný stisk. Nechápavě se podíval na Strifyho, který jen kroutil hlavou.
"Mě už… nemůžeš pomoct." Kirovi stékaly slzy z očí. "Takhle nemluv. Budeš v pořádku." Hlas se mu třásl, věděl, že Strify nemá šanci. Přesto si přál věřit v nemožné. Strify natáhl ruku a pohladil ho po tváři.
"Miláčku… neplakej." Jeho tvář se zkřivila bolestí. "Postarej se… o Shina. Jste… poslední. Musíte žít…" Kiro jen přikývl. Boj vzdal. Věděl, že Strifyho rány jsou smrtelné. Teď bych mu slíbil cokoli.
"Polib mě… prosím," špitl jeho přítel vysíleně. Kiro ho pohladil po tváři. Sklonil se a zlehka se dotkl jeho rtů. Strify si ho k sobě víc přitáhl a více se vpil do polibku. Byl rád, že ho má u sebe. Věděl, že umírá. Cítil, jak jej obklopuje chlad a zrak mu zastírá temnota. Poslední přání si splnil… Trochu se od sebe Kira odstrčil, ten ho nepřestával hladit po tváři a po vlasech.
"M-miluju… tě." Pousmál se. Kiro se usmíval, po tvářích mu tekly slzy. Během několika málo minut Strify zavřel oči a Kirovi zůstalo v klíně ležet jeho bezvládné tělo. Musel se pousmát, protože teď se už neprobíral jeho hustými vlasy, ale měkkou srstí.
"Zemřel jsi svobodný. Teď už nebudeš štvaná zvěř…"
Pomalu se vracel na místo, kde nechal Shina. Chůzi mu dost ztěžovalo zraněné rameno. Shin se k němu rozběhl a přitulil se k němu. Cítil z Kira ten chlad smrti. Věděl, že zůstali sami. Kiro do něj jemně dloubnul čumákem.
"Tak pojď… tady nemůžeme zůstat."
Když už nezvládal chůzi po čtyřech nohou, vzal na sebe svou dvounohou podobu a vlče do náručí. Musel se vrátit pro věci, peníze a nějaké jídlo. Potřeboval se postarat o jediné mládě, které přežilo.
Otevřel dveře a v tichosti vešel dovnitř. Okamžitě se vydal po schodech do ložnice, vzít si to nejdůležitější. Položil Shina na postel, vytáhl batoh a začal do něj skládat nějaké oblečení a peníze. Trhl sebou, když se otevřely dveře a někdo rozsvítil. Otočil se ke dveřím a vyděšeně se díval na svou tetu.
"Pane bože…" špitla a udělala k němu pár kroků. Jen bezděčně couvnul. "Neboj se. Tohle se ti bude hodit." Na postel položila tašku s jídlem a pár svazků bankovek. "Jsou to peníze, které jsem šetřila. Vem si je. Upotřebíš je víc, jak já." Kiro jen svěsil hlavu.
"Omlouvám se." Žena se na něj zadívala.
"Za co? Žes ho zabil?" Chlapec se na ni podíval. Očekával v jejím výrazu cokoli, jen ne tu nekonečnou něhu, jakou ho zaplavovala už od dětství. "Nikdy se mi nelíbilo, co dělá. Zabil ty, co ti byli drazí. Dnes pouze splatil svůj dluh." Přikývl.
"Pokud chceš, můžete oba použít koupelnu. Nemůžeš mezi lidi celým krve. Chytili by tě dřív, než by ses stačil rozkoukat." Přišla k němu a objala ho. "Budeš mi chybět, chlapče. Tedy…" zarazila se a pousmála se, "vlku."
Když už stála ve dveřích, naposledy se otočila. "Pod chody ti nechám nějaké obvazy. Na to rameno. Hodně štěstí." S těmito slovy mu zmizela z očí. Věděl, že už ji nikdy neuvidí. Vzal Shina do koupelny a vydrbal ho. Pak si sám zalezl pod sprchu a smýval ze sebe hlínu, pot, krev a slzy.
Na schodech jej doopravdy čekala malá lékárnička. Schoval ji do batohu a v tichosti se vypařil i s vlčetem v náručí do temnoty noci.
Seděl ve vlaku, vlče mu spalo na klíně. Prsty mu čechral jemnou srst a díval se z okna. Vzpomínal, jak se poprvé potkal se Strifym. Myslel na ty rozbité dveře, zuřivou kočku. Nepříjemné spolužáky… Na svůj starý život. Na Strifyho, Dimitrije, Chorala, Fairii… na svou matku. Na svou smečku, svou rodinu. Shin zakňučel a Kiro stočil svou pozornost k němu.
"Neboj se, Shine. Já se o tebe postarám. Slibuju."
A až zahyne toto poslední vlče, svět více nespatří nádheru, volnost a sílu těchto stvoření. Vlci budou pouhou památkou, již nikdo nevzpomene na smečku, která přežila kožešinové hony, zapomene se na velkou lásku a oddanost...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzu Zuzu | Web | 29. listopadu 2011 v 20:18 | Reagovat

tak ti děkuju za malý jezírko na mojí klávesnici =D

Píšeš úžasně, tahle povídka mě naprosto dostala, přečetla jsem to jedním dechem. Z tebe bude spisovatelka ;)

2 ADy ADy | 29. listopadu 2011 v 23:11 | Reagovat

Sem tu poprve a ver ze ja homosexualnii poviiidky mam doost rada.tak si rada poctu i tvoje:).)

3 Wickey Wickey | Web | 25. března 2012 v 15:10 | Reagovat

Nééé! *fňuk* :'(( Proč museli umřít!? :( Strašně mi je Strifyho a všech vlků líto, no aspoň, že zachránili Shina a Kira.. Ale.. Vole, už asi týden jsem nebrečela, až dneska.. Pěkně ti děkuju :D

Ale, musím uznat, bylo to strašně moc pěkný, opravdu, měla bych tvoje povídky číst častěji, netušila jsem, že jsi ve psaní tak dobrá! :) Moc se mi to líbilo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama