Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Try to believe 4

4. června 2011 v 22:57 | Undertaker |  Believe me...
Strávili jsme na té lavičce asi další 2 hodinky, než nastal čas, abych se vrátil domů.
"Odvezu tě. Řekl jsem přece tvé mámě, že tě odprovodím. Tak pojď, svezu tě." Přikývnu a pomalu se zvedneme. Ruku v ruce jdeme zpátky, ale už ne k cukrárně, ale na nedaleké parkoviště. Přemýšlel jsem, čím přijel. Bláhově jsem očekával auto. Jenže on přišel k jasně modrému skútru a podal mi přilbu. "Na. Nasaď si to. Nechce se mi platit pokuta." Chvíli si jej bezradně prohlížím, než mi tu přilbu vezme z dlaní a nasadí mi ji na hlavu. Zapne mi řemínek pod krkem, nasadí si svoji a nasedne. "Sedej."
Sednu si za něj. Na to jen vezme moje ruce a položí si je na boky. "Drž se pevně. Nepojedu sice rychle, ale nerad bych, abych tě někde cestou vytratil. Víš jak, opatrnosti není nikdy dost." Usměju se a přikývnu.


"No, tak dobře."
Pevně se ho chytnu kolem pasu a polknu. Když se rozjede, jen zavřu oči a víc se k němu natisknu. Mám dojem, že je nebezpečný na tom jen sedět. Ale přesto si v jeho přítomnosti připadám v bezpečí. Když sedím za ním, držím se ho a mohu vdechovat jeho lehce kořeněnou vůni. Pousměju se.
Když zastaví u knihovny, slezu ze skútru a chytám balanc, protože na tohle nejsem zvyklý. Ron se jen usmívá, než sleze taky, sundá si přilbu a chytne mě za boky. I já si sundám helmu z hlavy a položím ji na sedák. Ron si mě přitáhne k sobě a lehce mé boky promne v dlaních.
"Doufám, že se ti to dneska aspoň trochu líbilo."
"Blázníš? Bylo to nádherný odpoledne." Pousměju se a přiblížím se víc k němu. "Snad to brzo zopakujeme."
"No tak to si buď jistý."
Usměju se a zadívám se mu do očí. Naše tváře se začnou přibližovat. Na chvíli se pak zarazí, jako by přemýšlel, jestli smí. Přerušil jsem poslední mezeru a dal mu letmou pusu na rty. Pak se odtáhnu, opatrně se mu vymaním ze sevření a on se jen usměje.
"Zítra se ti ozvu." Přikývnu. Usměju se na něj a pak se rozběhnu domů.
Celou dobu jsem se usmíval jako blbeček. Po dlouhé době jsem se cítil spokojený, svobodný. Ron je typ kluka, který mě nijak nesvazuje.
Mamka ze mě u večeře tahá detaily. Moc se mi jí to nechce říkat v detailech, ale to hlavní jí řeknu.
"Takže to bylo rande! Ale něco ti řeknu: tenhle kluk se mi líbí víc, než ten předchozí." Usměju se.
"Jo, to mě taky."
Když ležím v posteli, dám si ruce pod hlavu a zadívám se do stropu. Musím se usmát, když si vzpomenu na dnešní odpoledne. Olíznu si rty.
Přetočím se na břicho, natáhnu ruku k přehrávači a stisknu play. Pokojem se tiše rozezní první tóny z CD Dangerous and moving. Pohodlně se uvelebím mezi spoustou plyšových krys (IKEA rulez) a zavřu oči.
Ani nevím, kdy jsem vlastně usnul. Jen si pamatuju, jak mě ráno vzbudila banda děcek. Ty malý holky asi jednoho krásnýho dne zabiju. Ten neskutečnej jekot, podobný siréně a k tomu ti kluci, co mi tak rádi hážou kamínky do okna… Se zaúpěním vylezu z postele, hodím na sebe triko, kraťasy a vejdu do kuchyně. Vytáhnu první, co mi přijde pod ruku, vezmu si k tomu sklenku pomerančovýho džusu a sednu si ke stolu.
Zatímco v klidu a téměř v polospánku snídám, zaslechnu, jak mi nahoře začne zvonit mobil. Jen zaúpím. Ovšem než se zvednu a dojdu tam, vyzvánění utichne. Stejně si ho ze stolku vezmu a podívám se, kdo to volal. Screamer. Usměju se a s telefonem u ucha se vracím zpátky ke stolu.
"Ahoj, Rone."
"Dami, ahoj. Vzbudil jsem tě?"
Usměju se a sednu si. "Ne, o to se už postarali jiní."
"Neee… to privilegium jsem si chtěl nechat pro sebe. Maminka?"
"Sousedovic děcka."
Z druhé strany se ozvalo zaúpění. "Ou, nechtěl bych. Štěstí, že bydlíme v rodinným domku."
"He? Závist!" Smích.
"Někdy tě vezmu k nám, když budeš chtít. Třeba, až nebudou naši doma. Uděláme si pěknej večer. Pizza, chipsy, cola, nějaký film… Jestli teda budeš chtít." Usměju se. "Plán je to skvělý. Hm… A na kdy bys to tak viděl?"
"Ty, naši odjížděj v pátek. Tak kdybys chtěl, mohl bys tu zůstat i na víkend."
"To… by bylo super. Pokud by ses o nic… no, chápeš mě, že?" Zase zaslechnu jenom smích.
"Dami, neboj se. Nic na tebe zkoušet nebudu, to bych ti neudělal."
"J-jo. Dobře, věřím ti."
"Fajn. Hele, nechci tě stresovat. Um… nechceš jít dneska do kina? Výběr filmu nechám na tobě, ju?"
"No, tak jo."
"Fajn. Tak… Když tě vyzvednu o půl čtvrté?"
"Dobře. To zní fajn."
"Tak jo. O půl čtvrté. A pozdravuj mamku. Pa."
"Jo, papa."
Odložím telefon na stůl, usměju se a znovu se pustím do snídaně.
Když přijde mamka, zadívám se na ni.
"Zdraví tě Ron."
"To je od něj milé. A to sis vzpomněl teď?" Zakroutím hlavou a polknu sousto. "Ne, teď volal. O půl čtvrtý mě vyzvedne, bere mě do kina."
"Ale. Takže rande číslo 2? Tak pěkného kluka ti pomalu začínám závidět. Užij si to. Ale napřed mi pomůžeš doma."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sir Stify Kaulitz Uchiha Sir Stify Kaulitz Uchiha | Web | 4. června 2011 v 23:11 | Reagovat

lol, mě ojebej prej nebudeš si nic zkoušet, xD xD chudáček, ale ty rande mu závidím xD xD xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama