Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Vlk 5

31. května 2011 v 2:30 | GitM |  S vlkem v srdci
Od té doby, co si ho přivedl domů, ho budil jemným olizováním tváře, nebo jemnými polibky. Dnes ho nebudilo nic. Byla sobota, začínaly prázdniny, už nemuseli do školy. Proto nebylo potřeba, aby brzo vstávali. Strify si zívnul. Cítil, jak mu Kiro leží na boku a tiše oddechuje. Natočil k němu hlavu, vystrčil jazyk a zafuněl.

Dnešní den byl výjimečný tím, že do Kirova pokoje vešla jeho máma. Sedla si na kraj postele. Podrbala Strifyho.
"Tak ty ho tak hlídáš, ano? Jsi šikovný." Usmívala se. Pak pohladila Kira po tváři.
"Cärsty, vstávej."
Kiro jen zamručel. Zavrtěl se a spal dál. Strify do něj dloubnul čenichem a začal ho olizovat. Kiro se usmál a otevřel očka.
"Ahoj, Strify." Usmál se a pohladil vlčka po hlavě. Teprve pak si všiml své mámy.
"Jé… Ahoj." Usmál se na ni.
"Cärsty, pojedeme ke strýci na farmu. Potřebuje tam pomoc se stavbou nových plotů. Chceš jet s námi?" Kiro se zapřel o lokty a podíval se na svoji mámu.
"Co se děje? Už jsou ty ploty staré, nebo co? Vždyť jsme mu jeli pomáhat vloni," nechápal Kiro.
"Něco mu tam vraždí ovce. Proto chce stavět vyšší a pevnější ploty. Neví totiž, co mu je zabíjí." Kiro se podíval na Strifyho. Pohled jeho jantarových očí mluvil za vše. Vlci.
"Jedeme taky." Mamka přikývla.
"Tak dobře. Odjíždíme ve tři, připrav se, jo?" Kiro přikývl. "Dole máš nachystanou snídani. O Strifyho se postaráš sám, viď?"
"Jasně," řekl a zívl. "Za chvíli jsme dole." Přikývla a odešla.
Kiro podrbal Strifyho a vstal. Převlékl se. Vůbec mu nevadilo, převlékat se před Strifym. Bral to jako úplně normální věc. Vůbec ho to nějak nepohoršovalo. A Strify se jen díval. Byl zvyklý pozorovat ostatní členy ve své staré smečce. Pozorovat svého partnera pro něj bylo prostě přirozené.
Společně se nasnídali. Na chvíli vypadli ven se projít. Strify pobíhal kolem svého přítele. Po návratu domů se šel Kiro sbalit. Strify, jako člověk, Kirovi pomáhal se skládáním věcí do kufru. Do rukou se mu dostalo nějaké trochu větší oblečení, než jaké nosil Kiro. Tázavě se na něj podíval.
"Co je tohle?"
"To… je pro tebe. Víš, napadlo mě, že by se to mohlo někdy hodit." Znovu se začal věnovat balení věcí. Strify odložil věci do kufru, došel zezadu ke Kirovi a objal ho. Hlavu mu položil na rameno a zlehka nasál jeho vůni.
"Jsi tak pozorný, Kiro. Ty myslíš doopravdy na všechno. Možná proto si tě tak vážím. Miluju tě." Kiro se o něj opřel.
"Já tebe taky, Strify." Chvíli v této pozici setrvali. Teprve poté se vrátili zpátky k balení. Jakmile zavřeli Kirův kufr, Strify ho zase objal. Dlaní mu zajel pod tričko a hladil ho po kůži. Kiro slastně usykl.
Jejich společnou chvilku nepřerušil nikdo jiný, než čas.
"Sakra. Za chvíli odjíždíme." Podíval se na Strifyho. "Jen doufám, že ti nebude vadit cestování autem."
Strify pokrčil rameny.
"Vůbec nevím. Nikdy jsem autem necestoval. Vždycky jenom pěšky, po vlastních nohou. No, však uvidíme. Když tě štípnu, tak budeme zastavovat. Nebude to vadit?"
"Jistěže nebude," pronesl se smíchem Kiro.
Kiro seděl na zadním sedadle, Strify ležel vedle něj, hlavu na jeho klíně a sledoval z okýnka cestu. Kiro jen čekal, jestli bude štípat, nebo ne. Neštípal, a to už měli skoro polovinu cesty za sebou. Kiro se mu probíral srstí.
O asi další hodinu a půl zastavovali u farmářského stavení. Byla to poměrně velká usedlost s obrovskou stodolou a chlévem. Strifyho jako první do nosu udeřila vůně ovcí. Zvedl hlavu. Kiro vystoupil. Přidržel dveře Strifymu, který vyskočil. Viděl na svém vlčím společníkovi, že je z nového prostředí nadšený. Viděl, že by se nejraději rozběhl prozkoumat terén. On se cítil podobně, když tu jezdil jako malé dítě. Strašně rád objevoval nová místa na strýčkově farmě.
"Pojď, dáš si trochu vody. Pak to tu půjdeme prozkoumat." Strify se mu přiřadil k noze a následoval Kira do domu.
"Cärsten Schäfer! Chlape… tebe jsem neviděl snad dvě století! Tak jsi vyrostl v pořádnýho chlapáka!" Vysoký muž se přiblížil ke Kirovi. Jeho vůně se ale Strifymu nelíbila. Postavil se před Kira a vycenil tesáky a začal na muže před sebou vrčet. Kiro se k němu sklonil a chytil ho za kůži na krku.
"Přestaň! Slyšíš? Přestaň!" Zavrčel Kiro na vlka. Ten se sice trochu stáhl, ale na muže vrčet nepřestal. "Strify! Dost!" Kiro zakřičel a Strify sklopil uši. Právě teď totiž Kiro prokázal svou nadřazenost. Jemu nezbylo, než se podřídit.
Muž se na ně zmateně podíval.
"Cärsty, kde jsi k tomu zuřivému psovi přišel?"
"Našel jsem ho." Muž pozvedl obočí.
"Našel?" Kiro přikývl.
"Přesně tak, strýčku." Podíval se na Strifyho, který v podřízené poloze ležel na zemi. Povzdechl si. To si spolu ještě vyříkají.
"Asi je jen nervózní z té dlouhé cesty. Bude v pohodě, uvidíš. Jen si potřebuje trochu zvyknout na nový prostředí. Víš jak, nový lidi, nový pachy… Potřebuje se zařadit. A hlavně napít." Usmál se a vzal vlka do kuchyně, kde mu do nerezové misky nalil vodu. Strify se vděčně napil. Opravdu, žízeň měl obrovskou.
"Chvíli počkej u schodů. Já za chvíli přijdu." Strify se zvedl a odešel si sednout pod schody. Kiro si vyzvedl z auta kufr. Když procházel kolem chlupáče, jen rty naznačil, aby ho následoval. Strify se držel těsně za ním. Teprve jak za nimi zaklaply dveře, stanul před Kirem chlapec. Pohodil si vlasy a protáhl se. Kiro ho nenechal ani vydechnout.
"Co to mělo znamenat?" Založil si ruce v bok a čekal na odpověď.
"Omlouvám se, Kiro."
"To mě nezajímá. Já chci vědět, proč jsi to udělal?" Strify sklonil hlavu.
"Cítil jsem z něj krev." Kiro jen pokrčil rameny.
"Musel odklidit ty zdechlé ovce, ne? Tak je snad jasný, že tím bude cítit!" Strify ale zakroutil hlavou.
"Nebyla to ovčí krev, Kiro. Byla to naše krev! Vlčí krev!" zavrčel. Kiro spustil ruce podél těla.
"Cože?" Strify přikývl.
"Nevím. Tomu muži nevěřím. Nelíbí se mi. Promiň." Kiro se pousmál a objal ho.
"Ne, ty promiň. Choval jsem se k tobě hnusně, a přitom jsem ani nevěděl, proč jsi to udělal. Ale uhrál jsem to dobře, ne?" Strify se zasmál. Přišel k němu a objal ho.
"Dokonale." Přitiskl se Kirovi na rty. Kiro se nechával laskat, líbilo se mu to, jak se mu Strify věnuje. Jak se jej dotýká, hladí ho. Vzájemně si laskali rty, občas zapojili do hry i jazyky. Oba si užívali přítomnost toho druhého. Kiro Strifyho dotlačil k posteli. Trochu do něj strčil a Strify dopadl do peřin. Obkročmo si na něj sedl. Knoflíček po knoflíčku mu rozepínal košili. Vždy o kousek víc poodhalil jeho bělostnou kůži. Pohledu na ni se nemohl nabažit, natož pak toho, že se jí mohl dotýkat. Miloval každý kousek Strifyho. Vlasy, oči, kůži, srst, ocas… zuby. Ano, Kiro miloval i Strifyho vlčí tesáky. Byl by odhodlán mu dát úplně všechno.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wickey Wickey | Web | 3. února 2012 v 15:33 | Reagovat

To je tak úžasný!! Jak to sakra děláš?! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama