Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Vlk 4

31. května 2011 v 1:30 | GitM |  S vlkem v srdci
Do školy chodili jako 2 přátelé. Ven spolu chodili jako pán a pes. Spali v jedné posteli. Jako 2 vlci. Tedy… Kiro byl člověk, ale Strify ho učil vlčí sociologii. Dával mu najevo, že ho bere jako alfa samce. Kiro však toto postavení nechtěl přijmout. Chtěl, aby se Strify přestal chovat jako podřízený, aby se mu konečně mohl podívat do očí jako sobě rovnému. Ale tak nějak tušil, že se toho nedočká. Strify by ho musel přijmout jako partnera. Ale věděl, že to tak nepůjde. Kdyby byl holka, možná by to šlo. Ale chlapce by Strify jako partnera nepřijal.

"Strify?"
"Hm?"
"Jak je to u vás s tou… No… S vůdčím párem? Myslím… Jak si vůdce vybírá partnerku, jak je to s mláďaty a tak?"
Strify, doteď ležící na zádech, se otočil na břicho a přikulil se ke Kirovi.
"No… V podstatě, alfa samec si partnerku vybere jednu ze smečky. Když se ale najde nějaká, která má odvahu, může vyzvat stávající alfa samici k boji o postavení. Pokud ji porazí, tak ji nahradí jako vůdkyně smečky. Je to v podstatě to stejné, jako post vůdčího samce. A mláďata… ta může mít pouze vůdčí samice. Žádná jiná nemá k páření… jak to říct. Pravomoce?" Kiro přikývl.
"Proč to chceš vědět?" Kiro zčervenal.
"Chci vědět víc o vašem způsobu života. A navíc…" opřel se o Strifyho, "nechci, abys na mě pořád pohlížel jako na vůdce. Nejsem na to dost… silný. A to, že u mě bydlíš neznamená, že bych byl něco víc než ty."
"Kiro… Já… jsem zvyklý uznávat autoritu. Nedokázal bych… žít bez toho, aby mě někdo vedl. A tebe prostě beru jako někoho, kdo mě vytáhl ze sraček. Já prostě chci… být s tebou. Vím, že… nejsem hoden toho, abys mě vzal jako partnera."
Kiro na něj vyvalil kukadla.
"Co jsi to řekl?"
Strify se zarazil. Zakroutil hlavou. Jeho pohled mluvil za vše.
"Já jsem s tebou rád. Chtěl bych tě přijmout jako svého partnera. Strify… buď tu se mnou. Jako partner. V naší malé smečce." Kiro přiblížil svou tvář k té Strifyho, jejich nosy se dotkly.
"Můžu tě políbit?" Strify neodpověděl, jen zrušil vzdálenost, co dělila jejich rty.
Vraceli se domů, chlapec v doprovodu svého vlčího společníka. Kiro strčil klíče do zámku. Překvapilo ho, že je odemčeno. Strify nakrčil čenich a ohrnul pysky, čímž odhalil zuby. Zavrčel. Kiro ho chytil za kůži na krku.
"Pojď."
Vešli dovnitř. Kiro se prvně zaměřil na kufry odhozené v chodbě. Pousmál se a pustil Strifyho.
"Hlavně nekousej, ano? Jsou to jenom naši." Strify mu olízl dlaň, jakože rozumí.
"Mami? Tati?" zvolal chlapec do prostoru. S vlkem po boku došel do obýváku. Na gauči seděla drobná žena s tmavými vlasy. Když si svého syna všimla, usmála se.
"Cärstyyy!" Zvolala a vyběhla k chlapci. Teprve, když si všimla psa po jeho boku, se zarazila. "Chlapče, co je to?"
Kiro se podíval na Strifyho a pohladil ho.
"Mami… to je na dlouhý vyprávění." V místnosti se objevila další osoba.
"A jak nám vysvětlíš ty zničené dveře?"
"No… to… udělal Strify. Víš, ujal jsem se ho. A poprvé… vyděsila ho Mína. Tak rozdrápal dveře. Omlouvám se, tati. Já ty dveře zaplatím. Jen," podíval se po obou rodičích, "mi dovolte si ho nechat." Klekl si k vlkovi a objal ho kolem krku. Na oba rodiče vrhl prosebný pohled. Život bez svého vlčího společníka si nedokázal představit.
"Cärsty, nemůžeme si ho nechat," začala tiše jeho matka, ale on ji přerušil.
"Mami! On nemá kam jít! Byl tady se mnou, když jste byli pryč. Potřebuju ho. A on mě. Prosím, dovolte mu zůstat."
Jeho rodiče se na sebe podívali. Znovu promluvil jeho otec.
"Synku, ale péče o psa je náročná věc."
"Já vím, tati. Ale staral jsem se o něj celou dobu. Strify není náročný." Strify olizoval Kirovu tvář. Kiro se k němu přitulil a zašeptal mu do ucha: "Neboj se, já tě nedám pryč."
"No… tak dobře. Můžeš si ho nechat. Ale jen v případě, že nebude dělat nepořádek." Kiro zavýsknul radostí a Strify nadšeně zavyl. Přijal totiž dva nové členy do smečky a dával to světu jasně najevo.
Kirovi rodiče se jenom usmívali.
"Ale mám jednu podmínku, Cärstene. Ten pes nesmí ovlivnit tvůj prospěch ve škole." Kiro se zazubil.
"Tak to se nemusíš bát, mami."
V Kirově pokoji na sebe vzal Strify lidskou podobu.
"Uvědomuješ si, že když tu budou vaši, nemůžu se tu takto objevovat? O psovi ví, o mě ne." Kiro vzal jeho tvář do dlaní.
"To je mi jedno. Ať už na to přijdou, nebo ne. Ty jsi prostě můj a já tě nikomu nedám. Nevzdám se tě, Strify. Ať si říká kdo chce, co chce. Já tě mám rád." Přiblížil svou tvář k té jeho.
"Nikdo a nic nás nerozdělí," špitl Strify a jejich rty se spojily v polibku.
"Cärsty, večeře!" zaklepala na synovy dveře, ale nevešla dovnitř. Dělala to tak vždycky. Synův pokoj považovala za jeho soukromý prostor, který nechtěla narušovat bez jeho svolení.
"Už jdu." Když zpoza dveří zaslechla jeho odpověď, usmála se a vrátila se do kuchyně.
Kiro pohladil Strifyho po obnažené hrudi. Za celou tu dobu, co byli spolu nezašli dál, než k polibkům a letmým dotekům. Za celou tu dobu si neujasnili svou dominanci ve vztahu. Strify se pořád cítil podřazeněji vůči Kirovi. A tomu to značně lezlo na nervy.
"Tak pojď, ty můj vlčku. Večeře čeká." Oblékl si košili, zatímco se Strify zase zahalil vlčí srstí. Teprve poté Kiro otevřel dveře a Strify proklouzl kolem něj ven. Před vchodem do kuchyně se zastavil a počkal na Kira. Po jeho boku vešel do kuchyně. Sedl si vedle jeho židle a vrtěl ocasem.
"Cärsty, čím jsi toho svého psa krmil? Nikde jsem nenašla žádné granule."
"Um… Vařil jsem mu rýži, občas těstoviny… Ale nejčastěji vločky s trochou masa. Recept od babičky." Zamrmlal odpověď. Strify přikyvoval a zafuněl na souhlas. Kirova máma se usmála.
"Tak v tom případě jo. Ale víš, že to musíš vykompenzovat množstvím pohybu, že?" Kiro přikývl.
"Jasně, že jo. Však jsme pořád někde venku."
Večeře proběhla v naprostém klidu. Kiro sem tam něco od večeře podstrčil Strifymu, jeho maminka dělala to samé. Snad jen Kirův otec to moc neschvaloval. Přesto nic neřekl. Už dlouho totiž neviděl svého syna tak šťastného.
Vzal si syna do obýváku na malý rozhovor. Strify vyskočil na gauč a složil se vedle Kira, hlavu si položil na jeho klín. Kiro zabořil prsty do jeho srsti. Strify spokojeně zamručel.
"Kde jsi k tomu psovi přišel?"
"To je na dlouhý povídání. Našel jsem ho venku. Někdo ho tam nechal uvázanýho u stromu kousek od místa, kam jsem chodil. Trvalo mi, než jsem si získal jeho důvěru. A jak vidíš, sklízel jsem ovoce." Strify se ke Kirovi lísal.
Kirův táta se usmál.
"Můžu ho podrbat?" Kiro se zazubil a přikývl. Jeho táta natáhl ruku ke Strifymu a nesměle ho podrbal na hlavě. Strify se přes Kira natáhl a nechal ho.
Strify se osprchoval v lidské podobě, než v podobě vlčí odpochodoval do pokoje. Pak se osprchoval Kiro. V pokoji si sedl na postel a rozhlédl se. Strify vyskočil vedle něj a ulehl. Kiro ho podrbal mezi ušima a lehl si. Opřel se o jeho chlupatý bok a zavřel oči.
"Dobrou noc, Strify," špitl a brzy se propadl do hlubokého spánku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama