Povídky jsou homosexuálně zaměřené. Pokud máte s tímto tématem problém, urychleně stránky opusťte. Děkuji.

Přání? Připomínka? REKLAMA? TADY!!!!!!!!
!!Nově!! Undy má už i stránku na facebooku! TADY

Vlk 3

31. května 2011 v 0:30 | GitM |  S vlkem v srdci
Strify se trochu zdráhal, ale pak se ukázal jako velice pohodový a veselý společník. A z Kira se vyklubal prvotřídní kuchař. Strify se jenom olizoval, nemohl si jeho jídlo vynachválit. Kiro se s ním cítil bezpečně. Nevěděl proč, ale jeho přítomnost mu byla velice příjemná. Strify se pomalu zvedal k odchodu. Kiro ho ale zarazil.
"Zůstaň."
Strify se otočil.
"Nebude to vašim vadit, že tu máš někoho cizího?" Zakroutil hlavou.
"Ne. Naši… odjeli do ciziny. Nevrátí se dřív, jak za měsíc. Zůstaň, prosím. Nechci tu být sám."
Strify se pousmál. Přikývl.

Seděli v obýváku a sledovali zprávy v televizi. Reportérka zrovna mluvila o výrazném úbytku ovcí na farmách v blízkosti města. Zatím se ví jen to, že zvířata byla roztrhána a odvlečena z pastvin. Jejich ostatky zůstaly ležet u lesa. Strify neznatelně ztuhl. Kiro si toho nepovšiml.
"Vlci," špitl tiše. Strify
se na něj vyděšeně podíval.
"Co jsi to řekl?" zeptal se chlapce tiše. Kiro se na něj podíval.
"Vlci. Ty ovce museli zabít vlci. Vždyť i v té knize psali, že pokud je v přírodě málo potravy, uchylují se ke krajním řešením, což je lov ovcí." Mluvil tiše. Strify přikyvoval.
Kiro se zvedl, že dojde pro něco k pití. Zmizel v kuchyni.
Otevřeným oknem dovnitř proskočila kočka. Strifymu se zježily vlasy na zátylku. Prudce se otočil. Když si jej kočka všimla, naježila se a začala prskat a výhružně mručet. Z chlapcova hrdla se ozvalo temné zavrčení. Vycenil zuby a vyskočil z pohovky. Na zemi před kočkou stanulo mohutné stvoření, uši sklopené dozadu. Vyceněné zuby, naježená srst. Notnou chvíli se na sebe s kočkou dívali. Kočka se po vlkovi ohnala. Vlk se stáhl a pak se na kočku vrhl. Právě v tu chvíli vešel do místnosti Kiro. Zarazil se ve dveřích a nevěřícně sledoval ten výjev před sebou. Teprve, když vlk skočil po kočce, která naštěstí uhnula, mu došlo, co vidí.
"Strify! Nech toho!" vykřikl a vlk se na něj otočil. Kočka se dál ježila. Kiro přišel k nim a vzal vztekající se kočku na ruky. Přešel k oknu a hodil ji ven, zavřel. Pak se podíval na to druhé stvoření. To se mezitím stáhlo a vrčelo na Kira.
Ten se k němu pomalu přibližoval.
Vlk se kolem něj jen prosmýkl a běžel ke dveřím.
"Strify! Počkej! Strify!" Kiro běžel za ním. Věděl sice, že dveře jsou zavřené, ale nebyl si jistý, jak bude vyděšený vlk reagovat na uzavřený prostor.
Vlk drápal na dveře, ve dřevě zůstávaly rýhy po jeho drápech, třísky létaly všude kolem. Když za sebou zaslechl kroky, otočil se. Začal na chlapce výhružně vrčet.
Kiro k němu jen natáhl ruku.
"Strify? Jsi… jsi to ty, že ano?" Hlas se mu třásl. Bál se. Měl strach z neznámého. O vlcích nic nevěděl, netušil, co od něj může čekat.
Strify při zaslechnutí svého jména trochu uvolnil svalstvo. I vrčení trochu utichlo. Pomalu se začal přibližovat k chlapci. Pořád byl obranně stažený, ocas mezi nohama. Kirova ruka k němu byla pořád vstřícně natažená. Strify k němu došel a očuchal mu dlaň. Kiro vyděšeně cuknul, Strify trochu couvnul. Chlapec znovu tu dlaň natáhl ke zvířeti. Vlk znovu nasál jeho vůni, posléze mu dlaň olízl. Kiro se trochu osmělil a vlka pohladil po hlavě. Zvíře se uvolnilo a spokojeně zamručelo. Chlapec se usmál a dál ho drbal mezi ušima. Strify přesunul svoje tělo vedle chlapce a opíral se mu o nohy.
"Půjdeme zpátky do obýváku? Je mi poněkud trapné, hostit návštěvu v chodbě." Vlk k němu obrátil zraky. Na znamení souhlasu se zvedl a namířil k místnosti. Kiro se pousmál a vešel. Sedl si na gauč. Vlk si vyskočil za ním, lehl si a položil mu hlavu do klína. Chlapec se ho znovu nesměle dotkl. Strify ho nechal, aby ho hladil. Ta péče se mu líbila. Ze smečky na to nebyl zvyklý. Kira by byl schopný akceptovat jako svoji novou smečku. Přimhouřil oči a užíval si doteky chlapcových prstů. Pomalu usínal. Brzy mu tak ztěžkla víčka, že na klíně svého lidského společníka usnul. Cärsten se usmál. I on pomalu usínal, s prsty zabořenými do vlkovy husté srsti.
Ráno se jako první probudil Strify. Otevřel oči, a zívnul si. Natočil hlavu ke spícímu chlapci. Opatrně se vymanil zpod jeho ruky a seskočil z pohovky. Protáhl se a otřepal. Sedl si před Kira, vrtěl chvostem. Během několika málo vteřin se o chlapcova kolena opíral poloblonďatý mladík. Díval se na tvář spícího mladíka. Pak se zvedl a posadil se vedle něj. Pohladil ho po tváři.
"Kiro, vstávej. Je pozdě." Mluvil tiše a nepřestával bloudit po chlapcově tváři konečky svých prstů. I když jako zvíře nedokázal rozeznat číslice na digitálních hodinách, které byly pod televizí, podle svých smyslů věděl, že je rozhodně pozdě na to, aby šli do školy.
"No tak, Kiro. Vzbuď se."
Kiro zamžoural do světla.
"Ummm…" zamručel. Strify se jenom smál. Kiro si zívnul a protáhnul se. Pak bolestně zaúpěl. Strify se zasmál.
"Co? Čemu se směješ?"
"Tobě."
"Hm… Tak dík." Pak se Kiro zarazil. "He? Ty… Už… Kdy jsi na sebe vzal tuhle podobu?" Strify naklonil hlavu na stranu.
"O čem to mluvíš?" Strify se rozhodl zapírat. Pro Kira to bude lepší. I když… kdo ví?
Kiro se posadil bokem a opřel se o Strifyho kolena. Zadíval se mu do očí.
"Včera večer jsi byl vlk."
"To se ti jenom zdálo, Kiro." Ten jenom zakroutil hlavou.
"Zůstaň tady," řekl Strifymu a šel k hlavním dveřím. Byly rozdrápané. Otevřel, protože venku seděla Mína, jejich kočka. Ušklíbl se. "Uvidíme, jak dlouho budeš zapírat." Vzal Mínu na ruky a začal se s ní mazlit. Vzal ji dovnitř a stoupl si do dveří u obýváku. Mína začala prskat. Připravil se na to, že teď to bude asi bolet.
Postavil se kousek od Strifyho. Mína začala prskat a vztekle mručet. A Strify se taky naježil. Kiro se usmál a vzal Mínu do kuchyně, kde jí dal do misky trochu mléka. Znovu se vrátil za Strifym.
"Nedělej ze mě hlupáka, Strify. Prosím. Vím, co jsem včera viděl. Navíc, Mína a hlavní dveře jsou důkazem, že nejsem blázen." Strify si jenom povzdechl.
"Dobře. Přiznávám, nejsem to, co teď vidíš." Kiro přikývl.
"Toho jsem si všiml. Jseš vlk, že jo?"
"Ano."
Kiro se svalil na pohovku.
"Já to věděl. Páni…" nervózně se zasmál. Pak jeho pohled sklouzl na hodiny. "Cože?!" Vyskočil z pohovky. "To si ze mě někdo dělá srandu! Proč jsi mě nevzbudil dřív??"
Strify ho chytil za ruku a stáhl ho vedle sebe na gauč.
"Neblbni. Školu už stejně nestihneš. A navíc… Nikomu tam nechybíme." Kiro složil hlavu do dlaní.
"Jak to vysvětlím mámě, že jsem nebyl ve škole? Bože, to bude průser…" Strify ho pohladil po zádech.
"No tak. Něco se vymyslí. Nějaký důvod."
Kiro se na něj podíval uplakanýma očima. "J-jaký?"
Strify pokrčil rameny.
"Třeba… že jsi hlídal někomu psa? Vysvětlil bys tak i ty rozškrábané dveře, za které se omlouvám."
Kiro se pousmál.
"Kde vůbec bydlíš, když… no… však víš?"
"V jeskyni. Kousek od toho místa, kde sedáváš." Kiro na něj vyvalil oči.
"Sám?" Strify přikývl.
"Smečka mě zapudila. Nechtěli akceptovat, že chci chodit do školy, že chci… poznat vaši kulturu a pochopit lidský myšlení."
"Tak… zůstaň tady. Já… nechci tě nějak omezovat. Prostě… Já… No, je to tvoje věc." Strify se na něj podíval a usmál se.
"Pokud by tě to neomezovalo?"
"Jistěže ne!" Strify se zazubil.
"Tak jo. Pokud ti nebude vadit, že se většinu času budu asi pohybovat kolem ve své vlčí podobě?" Kiro se usmál.
"Jasně, v pohodě. Vždycky jsem chtěl psa, a… vlk je… něco jako… praděd psa. Ne?" Strify se zazubil. Přikývl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama